Co obnáší proces územního rozhodování?

V tomto příspěvku se pokusíme v základních bodech nastínit a shrnout, jak probíhá proces územního rozhodování od záměru až po vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. S ohledem na skutečnost, že se jedná o téma velice rozsáhlé, představuje náš příspěvek spíše rámcové vymezení nadepsaného procesu, v jehož mezích se konkrétní situace pohybují.

Úvodem je třeba rozebrat systematiku samotného SZ. Po části první (Úvodní ustanovení) a druhé (Výkon veřejné správy) následuje část třetí – Územní plánování. Je-li naší ambicí zde rozebrat proces od záměru, tedy součásti územního plánování, až po vydání územního rozhodnutí, musíme se zabývat i fázemi předcházejícími vydání územního rozhodnutí. Je zřejmé, že územní rozhodování není proces izolovaný od ostatních částí SZ a ani při pojednání o územním rozhodování nemůže být opominuto kupříkladu územní plánování.

Působnost dle SZ

Ohledně jednotlivých stavebních úřadů musíme rozlišovat mezi obecnými stavebními úřady (§ 13 SZ) a tzv. speciálními (§ 15 SZ) – např. ve věcech územního rozhodování o stavbách v oblastech letectví, dráhy, dálnice, silnice či vodních děl. Je však třeba upozornit, že tyto speciální stavební úřady nevykonávají působnost v oblasti vydávání územních rozhodnutí a příslušné jsou vždy obecné stavební úřady dle § 13 SZ. Rozdělení kompetencí orgánů obcí a krajů upravuje pak § 6 SZ a násl.

Ve věcech územního plánování je ústředním úřadem Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.

Územní plánování

Cílem územního plánování je "vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích."[1] Úkoly územního plánování stanoví § 19 SZ. Jsou jimi např.: (i) stanovovat koncepci rozvoje území, včetně urbanistické koncepce s ohledem na hodnoty a podmínky území; (ii) stanovovat urbanistické, architektonické a estetické požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a na jeho změny; (iii) stanovovat podmínky pro provedení změn v území; (iv) vytvářet v území podmínky pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků.

Úkolem územního plánování je také vyhodnocení vlivů politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje nebo územního plánu na vyvážený vztah územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území; jeho součástí je posouzení vlivů na životní prostředí zpracované podle přílohy SZ a posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast, pokud orgán ochrany přírody svým stanoviskem takovýto vliv nevyloučil.

Nástroje územního plánování můžeme rozdělit na: (i) koncepční; a (ii) realizační (územní rozhodnutí).

Nástroje koncepční

Koncepční nástroje poté dále představují (i) územně-plánovací podklady (územně analytické podklady, územní studie); (ii) politika územního rozvoje; a (iii) územně plánovací dokumentace: (zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán) (dále jen "ÚPD").

Územně plánovací podklady slouží jako východisko pro zpracování dalších nástrojů pořizovaných orgány územního plánování nebo pro rozhodování v území. V pořadí druhým koncepčním nástrojem je politika územního rozvoje. Tu pořizuje Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a schvaluje ji vláda, následně je sdělení o schválení politiky publikováno ve sbírce zákonů. Každé čtyři roky je zpracována zpráva o dodržování politiky územního rozvoje.

Územně plánovací dokumentace

Jde o třetí okruh koncepčních nástrojů územního plánování. Zásady územního rozvoje určují základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje. Územní plán musí být v souladu se zásadami. Zatímco zásady jsou vydávány pro geograficky větší území, územní plán stanovuje základní koncepci rozvoje území dané obce. Regulační plán částečně či úplně nahrazuje v řešeném území územní rozhodnutí. To se však netýká nezastavěného území.

Všechny tyto tři nástroje jsou vydávány formou opatření obecné povahy. Jak plyne ze §173 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen "Správní řád"), proti opatření obecné povahy není přípustné odvolání. Jeho přezkoumání však lze požadovat podle § 101a a násl. zák. č. 150/2002, soudní řád správní, v platném znění. Je třeba doplnit, že tento postup se týká pouze plánů vzniklých po 1.1.2007, tedy datem účinnosti SZ. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí 4 Ao 1/2007 ze dne 30.5.2007, "územní plán schválený před 1.1.2007 není opatřením obecné povahy". Formou opatření je vydáváno také např. územní opatření o stavební uzávěře[2].