Evropské řízení o drobných nárocích

V poslední době proběhly v masmediích informace o možnosti uplatnit svůj nárok v evropském řízení o drobných nárocích, které probíhá převážně elektronickým nebo písemným stykem.

Právní regulace tohoto institutu je v účinnosti již necelé tři roky, nicméně zatím není ve velkém povědomí veřejnosti, a proto se v praxi příliš neuplatňuje. Upravuje ho nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen „nařízení o drobných nárocích“), jež nabylo účinnosti k 1. lednu 2009. Záměrem této regulace bylo dosažení vyšší důvěryhodnosti v systém vymáhání svých práv, a to nikoli pouze ve svém domovském státě, ale v rámci celé Evropy, a tím posílení fungování vnitřního trhu Evropské unie.

Evropské řízení o drobných nárocích je institut umožňující subjektům z členských států Evropské unie domoci se oproti běžnému soudnímu řízení relativně rychle a levně svého nároku. Jedná se tedy o alternativu k tradičnímu soudnímu řízení. Existuje však několik omezení využití tohoto institutu. Ve sporu se musí vyskytovat cizí prvek. To znamená, že alespoň jedna ze stran musí mít bydliště (pokud je jedná o fyzickou osobu) nebo sídlo, ústředí či místo hlavní podnikatelské činnosti (pokud se jedná o osobu právnickou) v jiném členském státě než je členský stát soudu, u něhož byla podána žaloba. Další omezení je v předmětu řízení. Musí se jednat o nárok obchodněprávní nebo občanskoprávní, přičemž jsou vyloučeny věci rodinněprávní, dědické, pracovněprávní a věci týkající se osobního statusu či ochrany osobnosti. Dále pak neobsahuje nároky z insolvenčních nebo rozhodčích řízení. Poslední podmínkou je, že se musí jednat o „drobný nárok“, nařízení o drobných nárocích částku omezuje limitem do hodnoty 2.000 EUR, bez příslušenství (úroky, náklady řízení apod.). Toto omezení však pravděpodobně v budoucnu projde změnou spočívající v navýšení tohoto limitu.