Generalizace

Rozhodl jsem se, že napíši blog na téma generalizace. A tady je. Je to super blog, můžete se o tom přesvědčit na následujících řádcích. Tak především, nebude vysvětlovat, co je to generalizace. Každý to ví, a ten, kdo to neví, tak mi nic nepomůže.

Začnu pěkně od podlahy výrokem do pranice – myslím si, že slovo generalizace je odvozeno od slova „generál“ nejen etymologicky, ale i logicky: že tedy ten, kdo generalizuje, je generál. Generalizace je totiž ze všech okolností negativní věc, a i když mnozí namítnout, že je pro náš školský systém, pro naše životní přesvědčení, ba pro náš společenský (či u někoho náboženský) život, a pro všechny možné i nemožné situace, v nichž se ocitáme, výhodná, ba nutná, nic to na jejích negativních důsledcích nezmění. Generalizace je snadná a tak zde platí, že čím hloupější člověk, tím více generalizuje a tím je na světě více generalizace.

Generalizace pomáhá vytvářet systém vnitřních norem, kterými se potom vnitřní řád generalizujícího člověka řídí a vytváří specifický vnitřní vesmír, plný generalizovaných výroků, z nichž se líhnou předsudky. Generál je ten, kdo generalizuje, je to silák, velký silák, je to šéf, co opanovává nejednu situaci a okolí může často svou pevností přesvědčovat o tom, že je pevný a názorově vytříbený. Jeho pevnost je však založena na nepřemýšlení, na tom, že generalizoval několik málo zkušeností, nadto ne všech případech svých, a z těch si postavil pevnou základnu své vlastní závěry. Generál je pro mě předstupněm šílence zdaleka nejen ve vojenském slova smyslu (nicméně rozhodně „i“ v něm), popř. náboženského či jiného podobného fanatika (protože náboženský fanatik je generál, který to s pomocí zažitých generalizačních pravidel a názorových vzorových pomůcek, jež mu zdatně pomáhají zapomenout jakýkoliv náznak konstruktivního myšlení, dotáhl až k pevné pravdě, kterou v sobě cítí, ať je debata o fotbale, politice, atomové energii, podprsenkách nebo iluminátechJ.

Na druhou stranu, když si teď po sobě čtu, co jsem napsal, tak je to možná moc tvrdé; někdo z mladší generace (ale snad si to mohu dovolit ještě i já) by řekl: hustýýýýý. Teď by šlo čekat, že začnu poté, co jsem generalizaci shora takto „shodil“, sbírat pro změnu argumenty pro opačný názor, tedy, že generalizace je dobrá, a vše by mohlo nasvědčovat tomu, že tento blog skončí ve finále nějakou lacinou remízou ve stylu „je to relativní, existují argumenty pro a proti, můžeme se na to dívat takhle, ale i jiný úhel pohledu je zajímavý, a je to prostě relativní a tak to je“. Ale to tedy ne. To by byla jen další generalizace, kterých čteme v médiích denně stovky a nikam nevedou, jen opakují jiné generalizace a stávají se z nich klišé, kdy ani nemusíme číst dále, protože už předem víme, jak se bude takový příspěvek dále vyvíjet a jak (předpokládaně) skončí. Ale to se Vám tady u tohoto mého nádherného blogu nestane, to tedy ne;-). Tady budete (a nepochybuji o tom, že jste, od začátku až to teď, napnuti, kam já ten text vlastně vyvinu. A to je taky špatně, protože já tento text nikam nevinu, tento text prostě sám od sebe vzniká a „je“. Přesto jedno malé zastání člověka, který generalizuje (což ovšem ještě není zdaleka totéž, jako kdybych se zastával generalizace samotné), přijde: generál, tedy generalizující člověk, za to, že generalizuje, nemůže. Všichni generalizujeme, a to od dětství, protože vidíme výchovný vzorec našich rodičů (jakožto našich učitelů, Bohů a generálů), kteří každý den přinášejí domů nové a nové generalizace, které názorově okopírovali od svých kolegů či z médií (jakožto jejich učitelů, Bohů a generálů).

Poté, co se včerejší generalizace ukáží nepravdivými, protože neobstály v testu konfrontace se skutečností, vytváříme nebo přebíráme nové generalizace, a tak se to opakuje stále dokola. Když psal Orwell své kultovní dílo 1984, popisoval v něm mimo jiné i to, jak Velký bratr ničí včerejší noviny, protože by mohly Systém, který produkuje, usvědčit z nepravdy, tak si asi neuvědomil, že takových továren na ničení včerejších novin není ani třeba, že klidně postačí vydávat stále nové a náležitě je marketingově produkovat. Když jsem byl v 7 letech malý kluk, bylo mléko nejzdravější, co na světě pro děti a zdravý život máme; to byla velká generalizace řekněme zdravotně potravinářskáJ. O 20 let později, v téže zemi, v těchže novinách, v téže televizi, bylo mléko prohlášeno za karcinogenní. V 60. letech bylo kouření znakem mužnosti a vkusu a noblesy, a z hlediska medicinského bylo považováno za výborný prostředek vybuzující koncentraci myšlenek; dámy také kouřily cigarety, protože jinak by nebyly dámami, páni kouřili, protože jinak by nebyli považováni za gentlemeny. Nekuřák byl podivín. A dnes? Dosaďte si sami. A tak dále. Jasir Arafat byl terorista a Nelson Mandela vrah, dnes jsou oba prostřednictvím Nobelovy ceny politicky svatořečeni. Čekám, kdy dojde na Hitlera, nebyl vlastně dobrý, nemyslel to náhodou dobře? Možná už na tom někdo pracuje. No fuj!:-(.

Generalizace je střídána jinou generalizací, tak jako momentální oficiální pravda střídá předchozí oficiální pravdu a dnešní klišé střídá předchozí klišé. Pokud se stane (a stává se to), že jedna generalizace obstojí na čas vedle druhé, nastupující generalizace, stočí se debata na závěrečné konstatování, že existence obou vzájemně se popírajících generalizací ukazuje, jak je náš svět relativní. Generalizace vystavila naši civilizaci a ta se bez ní neobejde: generalizace je obsažena ve všech normativních systémech, právem počínaje, náboženstvím zdaleka nekonče. Generalizace je zhoubná; generál, tedy generalizující člověk, má však moje pochopení nejen proto, že generalizaci převzal z výchovy od rodičů a od společnosti, ale i proto, že má generalizaci v genech rovnou od pravěku. Pokud někoho píchnula v pravěku vosa, zpravidla ho to vedlo k závěru, že vosa je pro jeho bezpečí a pohodu nežádoucí, a i když zrovna třeba ještě nepíchla jeho dítě, a toto dítě, tento budoucí generál, nemá s píchnutím vosy ještě sám svoji bezprostřední zkušenost, radí mu jeho vedoucí, jeho „Bůh“, jeho „generál“, tedy jeho rodič, aby se vose vyhýbal. To je podle mě případ přirozené (protože přírodní) generalizace, která je vhodná, žádoucí a prospěšná. Taková generalizace, kterou jsem ilustroval na tomto triviálním příkladu, tedy pravdy předků, je jistě ok. Průšvih je v tom, že pokud by se nyní vosa začala chovat jinak a její píchnutí by člověku způsobovalo příjemno, bude trvat desítky ne-li stovky let, než se původní apriorní pravěká představa vosy jako nepříjemně bodajícího hmyzu z hlavy vytěsní, resp. než se konvertuje v hmyz příjemný a člověku přátelský. Jak vidno, každá generalizace má tedy svoji setrvačnost.

Lidský život je krátký. Hledáme smysl někde mimo nás. A on tam není. Trvá léta, než najdeme, že žádný smysl život objektivně není, že jej musíme my sami uměle navodit, vytvořit, „uplácat z hlíny“, že jsme samobozi svého smyslu života. Na této krátké životní cestě generalizujeme. Pomáhá to rychle jednat a a mnohdy je to užitečné, pro přežití a tak vůbecJ. Na této cestě, cestě lemované generalizacemi, se dopouštíme chyb, což je v pořádku, protože chybami rosteme. Někdy však generalizaci podléháme nad míru pro náš život zbytnou, když generalizujeme nesmysly. Nedávno jsem jako příklad takové podivné generalizace slyšel, že člověk, který má uši tak a tak, je takový nebo makový, a člověk, který má při úsměvu na tváři v oblasti kolem úst a nosu kosočtverec, že je neupřímný atd. Tak to mi už přijde jako generalizace za hranou. Ale zase. Třeba to tak přijde jen mně. Ať je to jakkoli, jde vždy o to, že generalizace vzniká v lepším případě z vlastní zkušenosti, v horším z tradice. Pokud má tedy někdo zkušenost s tím, že měl co do činění s 5 lidmi, kteří měli na tváři při úsměvu kosočtverec a tito lidé jej posléze podvedli, pak má určitě ke generalizaci „větší mandát“, než člověk, který takto generalizuje, ale žádnou obdobnou zkušenost nemá. A třeba by měl ten druhý pravdu.

Tak jak je lidský život krátký, tak je krátká i lidská zkušenost a nadto je jí vždy málo. Např. s ženami. Představme si, že průměrný muž má za život 3 ženy, s nimiž déle žil, 5 milenek, s nimiž se častěji stýkal, a 30 náhodných známostí. Takový člověk se má pak vyjádřit o ženách. No to přeci není vůbec možné - vždyť aby se vůbec mohl kvalifikovaně vyjádřit, musí generalizovat, zobecnit svých pár mizivých zkušeností a něco říci. Pokud bychom snad takového člověka považovali za zkušeného, srovnejte to: z hlediska statistického to je jedno a to samé, pokud by si politická strana zadala před volbami průzkum veřejného mínění, koho a proč chtějí lidé volit a agentura pro výzkum veřejného mínění by jim přinesla výsledky opírající se o vzorek cca 50 lidí. To by ji hnali! Kdyby žil člověk v průměru sto tisíc let, byla by situace jiná a generalizace vycházející z jeho vlastní zkušenosti by měla mnohem větší hodnotu. Představme si muže, stydlivého a plachého, jak je ve věku, kdy slaví 128.000 narozeniny, tázán: „Pane, dožil jste se nadprůměrného věku, gratulujeme. Můžete prosím říci naší redakci, jakou máte zkušenost s ženami?“

A stařík by odpověděl: „Panenko skákavá, s ženami na mě nechoďte! Já na tyhle věci nikdy nebyl, měl jsme za život jen 3786 manželek, všechno skončilo rozvodem, dokonce i moje nejstabilnější manželství skončilo už po 20.000 letech společného života! Děti jsem také odmítal, proto jich mám jen 2234, všechny jsem sice vychoval, ale je to tak malý vzorek dětí, že ani o dětech nemohu nic obecně pravdivého prohlásit“.

„A co práce, pane, kolik jste měl zaměstnání“?, zeptala by se redakce.

„Hm. No tak, já jsem byl i v tomto slova smyslu opravdu nudný člověk, divný patron. Vystudoval jsem za život 4755 vysokých škol, 888 gymnázií, 890 učilišť, pracoval jsem potom ale pouze v 8556 zaměstnáních, byl jsem prostě věrný i tady v tom. Takže pokud se mně chcete zeptat na můj názor na zaměstnavatele, zaměstnance, státní politiku zaměstnanosti a podobné věci, tak ani zde Vám nemohu příliš posloužit.“

„A co politika, pane? Mnozí říkají, že se nyní žije zle a že předchozí doba byla lepší, jak to vidíte?“.

„No tak, já měl štěstí na režimy, žádné turbulence v mém životě ani tady v této oblasti nebyly. Zažil jsem pouze 580 pučistických režimů, 432 revolucí, 56 světových a 9976 lokálních válek, 6543 demokratických režimů, byl jsem jen 422 v koncentračních táborech, ale nestrávil jsem v nich naštěstí dohromady více než 3000 let, takže ani tady co se týče nějaké zvláštní zkušenosti žádný zázrak. Co Vám budu povídat…“

A tak by šlo pokračovat až do nekonečna. I takový člověk, jako byl v našem ilustrativním příkladu náš stařík bez zkušenostíJ by sice říkal, že právo na zobecňování a poučky a tedy generalizaci nemá, ale díky svému věku a nažití událostí by takový mandát ze statistického pohledu měl. My ovšem 100.000 let nežijeme a díky krátkosti života žádný mandát věci generalizovat nemáme. Dopouštíme se proto generalizací opravdu jen tehdy, nemáme-li vyhnutí, neboť naše krátká životní epizoda nám k nim žádný mandát neposkytuje. To, že potkáme 5 lidí, kteří mají na tváři X, a těchto 5 lidí se pak projeví jako lidé takoví, neznamená, že po šesté nepotkáme člověka X, který se projeví jako člověk makový, tedy úplně jinak. A v tom je kouzlo života. Alespoň já v něm věřím. A proto to pro mě kouzlo je.