K odvolání náhradní valné hromady

V tomto článku se budeme zabývat některými otázkami týkajícími se náhradní valné hromady, zejména aspekty možnosti jejího odvolání.

Podle § 184 odst. 7 věta první zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění, (dále jen "ObchZ"), valnou hromadu lze odvolat nebo změnit datum jejího konání na pozdější dobu.

Konkrétní úprava náhradní valné hromady je pak obsažena v ustanovení § 185 odst. 3 ObchZ, podle něhož není-li valná hromada schopna se usnášet, svolá představenstvo náhradní valnou hromadu. Náhradní valnou hromadu svolává představenstvo novou pozvánkou či novým oznámením způsobem uvedeným v § 184 odst. 4 ObchZ s tím, že lhůta tam uvedená se zkracuje na 15 dnů. Pozvánka musí být zaslána a oznámení o konání valné hromady musí být uveřejněno nejpozději do 15 dnů ode dne, na který byla svolána původní valná hromada. Náhradní valná hromada se musí konat do šesti týdnů ode dne, na který byla svolána původní valná hromada. Náhradní valná hromada musí mít nezměněný pořad jednání a je schopna usnášení bez ohledu na ustanovení § 185 odstavce 1 ObchZ.

ObchZ sám o sobě nedává odpověď, zda se ustanovení o odvolávání valné hromady podle § 184 odst. 7 ObchZ vztahuje pouze na řádnou a mimořádnou valnou hromadu nebo i na náhradní valnou hromadu, jak je upravena v ustanovení § 185 odst. 3 ObchZ.

Určité vodítko však poskytuje názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí sp. zn. 1 Odon 88/97 publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí ve věcech civilních pod číslem 65/98. V něm Nejvyšší soud uvedl, že "ustanovení § 184 ObchZ, ve znění platném v době konání valné hromady, jejíž usnesení žaloba napadá, je formulováno obecně, takže je aplikovatelné na všechny valné hromady, pokud zákon nestanoví pro mimořádnou, popřípadě náhradní valnou hromadu odchylné podmínky."

Dalším aspektem, který je třeba vzít v úvahu při posuzování přípustnosti či nepřípustnosti odvolání náhradní valné hromady je požadavek vyjádřený v ustanovení § 56a ObchZ, podle něhož zneužití většiny stejně jako menšiny hlasů ve společnosti je zakázáno. Jakékoli jednání, jehož cílem je některého ze společníků zneužívajícím způsobem znevýhodnit, je zakázáno.

Při posouzení možnosti odvolat náhradní valnou hromadu je proto nutné vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu se zvláštním zřetelem otázce, zda odvoláním náhradní valné hromady nemohou být poškozeni (byť jen teoreticky) někteří akcionáři.

Při zohlednění obecné formulace ustanovení § 184 odst. 7 ObchZ a za situace, kdy § 185 odst. 3 ObchZ ani jiné ustanovení ObchZ nebrání výslovně možnosti odvolat náhradní valnou hromadu, jsme tedy toho názoru, že náhradní valnou hromadu obecně (při splnění výše nastíněných kriterií) odvolat lze.

K otázce možnosti odvolat valnou hromadu svolanou místo mimořádné valné hromady konané na žádost akcionáře společnosti

Obchodní zákoník obsahuje velmi přísná omezení ve vztahu k možnosti odvolání mimořádné valné hromady svolané na žádost kvalifikovaného akcionáře splňujícího kritéria uvedená v ustanovení § 181 odst. 1 ObchZ.

Podle ustanovení § 184 odst. 7 věta třetí ObchZ, mimořádnou valnou hromadu svolanou podle § 181 ObchZ lze odvolat nebo změnit datum jejího konání na pozdější dobu, jen pokud o to požádají tam uvedení akcionáři.

Při posouzení možnosti odvolat valnou hromadu svolanou místo mimořádné valné hromady konané na žádost akcionáře společnosti je na místě opět vyjít z názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v citovaném rozhodnutí sp. zn. 1 Odon 88/97, podle něhož "ustanovení § 184 ObchZ, …, je formulováno obecně, takže je aplikovatelné na všechny valné hromady, pokud zákon nestanoví pro mimořádnou, popřípadě náhradní valnou hromadu odchylné podmínky."

Při posouzení možnosti odvolat náhradní valnou hromadu konanou místo mimořádné valné hromady svolané na žádost kvalifikovaného akcionáře je proto nutné opět přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu se zvláštním zřetelem otázce, zda odvoláním náhradní valné hromady nemohou být poškozeni (byť jen teoreticky) někteří akcionáři.

S ohledem na podmínky stanovené § 184 odst. 7 ObchZ pro odvolání mimořádné valné hromady svolané na žádost kvalifikovaného akcionáře a s ohledem na přiměřenou aplikaci ustanovení § 184 odst. 7 ObchZ i na náhradní valnou hromadu je na místě dovodit, že odvolání náhradní valné hromady svolané místo mimořádné valné hromady konané na žádost akcionáře společnosti se může uskutečnit, avšak jen na základě žádosti akcionáře, který požádal o svolání původní mimořádné valné hromady a za předpokladu, že tím nejsou a ani nemohou být poškozena práva jiných akcionářů.

K otázce základních principů určujících interpretaci ustanovení o náhradní valné hromadě

Výkladem principů určujících pro náhradní valnou hromadu se Nejvyšší soud zabýval především v rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 567/2004 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí ve věcech civilních pod číslem 94/2005. Z uvedeného rozhodnutí pak vyplývají některá základní východiska, která je při interpretaci úkonů dotýkajících se konání valné hromady třeba vzít v úvahu:

-Nebyla-li taková valná hromada schopná se usnášet, bylo povinností představenstva svolat ve stanovené lhůtě náhradní valnou hromadu. Pokud tak neučinilo, porušilo povinnost stanovenou obchodním zákoníkem.

-Zatímco pro případ, že představenstvo nesvolá k žádosti oprávněného akcionáře valnou hromadu, určuje obchodní zákoník v ustanovení § 181 odst. 3 další postup tak, že se akcionář může domáhat svolání valné hromady soudem, pro případ, že představenstvo nesvolá valnou hromadu náhradní, žádný postup nestanoví. Je tedy třeba - s použitím výkladových pravidel formulovaných doktrínou a zásad, na kterých je založen obchodní zákoník (§ 1 odst. 2) - zkoumat, jaký měl být další postup v projednávané věci.

-Účelem ustanovení § 185 odst. 3 ObchZ je zajistit fungování společnosti i za situace, kdy se - z jakýchkoli důvodů - není valná hromada schopna sejít tak, aby se mohla usnášet a přijímat rozhodnutí potřebná pro další chod společnosti. Vzhledem k tomu, že náhradní valná hromada je schopna usnášení při jakémkoli počtu členů, je třeba současně zabránit možnosti zneužití možnosti náhradní valnou hromadu svolat, což činí obchodní zákoník jednak tím, že zakazuje změnu jejího programu oproti programu původní valné hromady, jednak tím, že stanoví přísné formální podmínky pro její svolání.

-Účelem ustanovení § 181 ObchZ pak je zajistit, aby akcionář nebo akcionáři, kteří disponují kvalifikovaným počtem hlasů, mohli vynutit svolání valné hromady, pokud dospěli k závěru, že je třeba předložit valné hromadě k posouzení určité skutečnosti, týkající se společnosti, kterými se může zabývat právě jen valná hromada. V praxi takovou skutečností bývají zpravidla pochybnosti o řádném vedení společnosti, neboť jakékoli jiné skutečnosti by zpravidla bylo efektivnější projednat s představenstvem, tedy s orgánem pověřeným obchodním vedením společnosti. Žádost o svolání valné hromady postupem podle ustanovení § 181 ObchZ proto v praxi začasté nebývá pro představenstvo příjemná, a proto chrání obchodní zákoník akcionáře před zneužitím funkce členy představenstva tím, že žádosti nevyhoví, tak, že umožňuje domoci se svolání valné hromady soudem.

-Ačkoli to zákon výslovně nestanoví, není pochyb ani o tom, že v případě nečinnosti představenstva může, za podmínek stanovených zákonem, valnou hromadu k žádosti akcionářů svolat podle ustanovení § 199 ObchZ dozorčí rada, neboť ta je obecně oprávněna valnou hromadu svolat, ovšem pouze za předpokladu, jestliže usoudí, že to vyžadují zájmy společnosti. Přitom zájmem společnosti může být i ochrana oprávněných zájmů akcionářů. Takový postup je dokonce pro společnost i akcionáře výhodnější, neboť valná hromada může být svolána rychleji a aniž by společnost musela hradit náklady soudního řízení podle § 181 odst. 5 ObchZ

Principy obsažené ve výše citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu byly přitom již obsaženy v publikované judikatuře. Např. rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 13 Cm 686/95, publikované v časopise Právní rozhledy, 1996, č. 7 obsahovalo závěr podle něhož: "účelem ustanovení § 185 odst. 3 ObchZ je zajistit možnost rozhodování o základních otázkách společnosti a tím i o její další činnosti, za situace, kdy většina akcionářů neprojevila zájem vykonat své právo spolurozhodování při řízení společnosti. Takový nezájem akcionářů může mít totiž závažné dopady na další činnost společnosti a může vést až k jejímu zrušení. Zákon proto umožňuje, aby ti akcionáři, kteří projeví zájem na řádném chodu společnosti, mohli rozhodovat o dalším osudu společnosti sami – ovšem až poté, co ostatní akcionáři prokáží svůj nezájem podílet se na řízení společnosti neúčastí na řádně svolané valné hromadě. Zároveň však zákon chrání akcionáře před manipulací ze strany představenstva tím, že nařizuje, aby náhradní valná hromada měla nezměněný pořad jednání jako původně svolaná valná hromada. Tím zamezuje, aby na program náhradní valné hromady byl bez vědomí nepřítomných akcionářů zařazen a minimálním počtem hlasů posléze schválen bod, jehož schválení na řádné valné hromadě je při účasti většiny akcionářů málo pravděpodobné. V ustanovení §185 odst. 3 ObchZ se tedy projevují dvě základní zásady úpravy akciové společnosti: zásada ochrany menšinových akcionářů, a to v daném případě před nečinností většiny akcionářů, a zásady ochrany všech akcionářů před svévolí představenstva."

Ačkoliv uvedené rozhodnutí vycházelo ze znění § 184 ObchZ před rokem 1996, závěr o obecné formulaci § 184 odst. 7 ObchZ je platný i nyní.

Je jasné, že například v situaci, kdy původní valná hromada měla rozhodnout o schválení smlouvy o fúzi, přičemž valná hromady druhé fúzující společnost v mezidobí před konáním náhradní valné hromady zamítla uzavření navrhované smlouvy o fúzi a druhá fúzující společnost od realizace fúze nevratně upustila, je konání náhradní valné hromady první společnosti nesmyslné a její odvolání nemůže žádného akcionáře poškodit.

Jiný závěr však zastává např. Dvořák T., Akciová společnost a Evropská společnost, ASPI 2005, str. 406: "Náhradní zasedání valné hromady se musí v případě neusnášeníschopnosti původního řádného nebo mimořádného zasedání konat vždy. Odložit jej lze jen v mezích zákonné šestitýdenní lhůty podle § 185 odst. 3 ObchZ."

V situaci, kdy kvalifikovaný akcionář požádal o svolání valné hromady, na níž mělo být přijato rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace a poté, kdy se kvalifikovaný akcionář zjištění nesouhlasného stanoviska ostatních akcionářů dospěl k názoru, že není v zájmu společnosti vstup do likvidace, není důvod pro to, aby představenstvo nevyhovělo žádosti takového kvalifikovaného akcionáře a nedovolalo náhradní vanou hromadu.

Jiný závěr však zastává např. Dvořák T., Akciová společnost a Evropská společnost, ASPI 2005, str. 406: "Náhradní zasedání valné hromady lze se souhlasem žadatelů nebo z jejich vůle toliko odložit, nikdy však odvolat; přitom musí být respektovány lhůty dané ustanovením § 185 odst. 3 ObchZ."

Je tedy zřejmé, že výklad v tomto směru není zcela jednoznačný a až čas ukáže, k jakému řešení bude nakonec přistoupeno.