Nejvyšší soud ČR podal vysvětlení pojmu splatnost mzdy

Nejvyšší soud ČR se ve svém rozsudku ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2242/2009, vyjádřil k otázce splatnosti mzdy (popř. platu) a s tím související možnosti zaměstnanců okamžitě zrušit pracovní poměr pokud jim zaměstnavatel nevyplatil mzdu (popř. plat), náhradu mzdy (popř. platu) anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů od splatnosti.

Shrnutí známých skutečností

Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele (dále jen „Zaměstnavatel“) na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2002 jako přejímací technik (dále jen „Zaměstnanec“). Termín výplaty mzdy byl stanoven na 16. den kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém právo na mzdu vzniklo. Dne 14. 8. 2007 byla Zaměstnanci vyplacena mzda za měsíc červenec 2007, došlo však k tomu, že místo 13 581 Kč mu bylo vyplaceno pouze 10 581 Kč. Nezávisle na této skutečnosti dal Zaměstnanec dne 22. 8. 2007 Zaměstnavateli výpověď z pracovního poměru. Následně pak Zaměstnanec 3. 9. 2007 okamžitě zrušil svůj pracovní poměr z důvodu nevyplacení části mzdy za měsíc červenec 2007.[1]

Zaměstnavatel jako žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí domáhal, aby zmíněné okamžité zrušení pracovního poměru bylo prohlášeno za neplatné. Tento úkon Zaměstnance považoval za zneužití práva, protože na straně Zaměstnavatele došlo k nevyplacení části mzdy pouze omylem a nikoli rozhodnutím Zaměstnavatele. Navíc poté, co byl Zaměstnavateli doručen dopis ze dne 3. 9. 2007 obsahující okamžité zrušení, nařídil neprodleně provést doplatek dlužné mzdy a oznámil Zaměstnanci, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí.

Soud 1. stupně / Odvolací soud

Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „Okresní soud“) žalobě Zaměstnavatele vyhověl. Ve svém rozhodnutí[2] uvedl, že Zaměstnavatel skutečně nevyplatil Zaměstnanci část mzdy za měsíc červenec 2007 ve výši 3 000 Kč, a to ani do 15 dnů ode dne její splatnosti. Nastala tak situace, se kterou zákoník práce spojuje právo zaměstnance na okamžité zrušení pracovního poměru. Podle Okresního soudu ale přesto nebyl naplněn účel ustanovení upravujícího okamžité zrušení pracovního poměru, protože se jednalo o nevyplacení pouze nepodstatné části mzdy s ohledem na její celkovou výši a bylo prokázáno, že Zaměstnavatel neprodleně poté, co se o tom dozvěděl, Zaměstnanci dlužnou částku uhradil. Účelem okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení mzdy je podle Okresního soudu především „zabezpečit základní právo zaměstnance na mzdu a pouze v případě, že je toto právo zaměstnavatelem svévolně porušováno, nebo je v platební neschopnosti, umožnit zaměstnanci rychle od takového zaměstnavatele odejít“. Podle Okresního soudu tak bylo okamžité zrušení pracovního poměru ze strany Zaměstnance neplatné, jelikož se jednalo o výkon práv v rozporu s dobrými mravy dle § 14 odst. 1 zákoníku práce.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací (dále jen „Krajský soud“) vydal dne 9. 12. 2008 rozsudek[3], kterým rozhodnutí Okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Se závěry Okresního soudu nesouhlasil a uvedl, že není možné na Zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby pro Zaměstnavatele dále pracoval, pokud Zaměstnavatel nesplnil svou povinnost vyplatit Zaměstnanci za vykonanou práci mzdu ani v dodatečné patnáctidenní lhůtě. Skutečnost, že šlo pouze o část mzdy, podle Krajského soudu není rozhodující, a jelikož nelze v daném případě dovodit, že jediným úmyslem Zaměstnance bylo poškodit Zaměstnavatele, nelze chápat okamžité zrušení pracovního poměru Zaměstnancem za výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

Nejvyšší soud ČR