Několik otázek ohledně vedlejšího účastenství

V praxi se setkáváme se situací, kdy je otázka zániku vedlejšího účastenství (vedlejší intervence) podle našeho názoru posuzována v rozporu se smyslem právního institutu vedlejšího účastenství jako takového. Cílem tohoto článku je proto otevřít diskusi na téma okamžiku zániku vedlejšího účastenství tak, aby bylo dospěno k závěrům, které odpovídají smyslu tohoto institutu.

Již od počátku je nutno vycházet ze základní premisy, že vedlejší účastník je osobou odlišnou od hlavního účastníka, ke kterému přistupuje a do řízení vstupuje se záměrem pomoci hlavnímu účastníku zvítězit ve sporu, jelikož na úspěchu podporovaného hlavního účastníka má právní zájem.[1]

Vstup vedlejšího účastníka do řízení

Pro lepší pochopení a úplnost tématu se musíme okrajově zabývat také otázkou vzniku vedlejšího účastenství. Vedlejší účastník může vstoupit do jím zamýšleného řízení buď ze své vlastní iniciativy, nebo na základě výzvy některého z hlavních účastníků řízení. Třetí osoba se stává vedlejším účastníkem okamžikem, kdy dojde její projev vůle k tomuto soudu, a to buď písemným, nebo elektronickým podáním, popř. sdělí-li tento záměr ústně do protokolu.[2] K vzniku vedlejšího účastenství již není dále třeba soudní pravomocné rozhodnutí. Máme tedy za to, že soud vůbec není oprávněn o vzniku vedlejšího účastenství rozhodovat (vydat usnesení) a rovněž není soud oprávněn podmiňovat vznik vedlejšího souhlasem hlavního účastníka, na jehož straně má vedlejší účastník do řízení vstoupit.

Esenciální podmínkou zachování existence vedlejšího účastenství ovšem zůstává souhlas hlavního účastníka. Soud tedy sdělí hlavnímu účastníkovi, že do řízení vstoupil vedlejší účastník na jeho stranu a vyzve ho, aby se k vstupu třetí strany vyjádřil, resp. aby sdělil, zda s účastí vedlejšího účastníka na jeho straně v řízení souhlasí či nikoliv. V praxi se někdy setkáváme se situací, v níž soud sdělí hlavnímu účastníku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě ke vstupu vedlejšího účastníka nevyjádří, bude mít za to, že s ním nesouhlasí. Právně by pak taková výzva měla mít základ v ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“). Dle našeho názoru takový postup není možný a nesouhlasí-li hlavní účastník s vedlejším účastenstvím, je povinen tuto skutečnost soudu výslovně sdělit. Nesouhlas se vstupem vedlejšího intervenienta do řízení nelze tedy dle našeho názoru založit domněnkou na základě § 101 odst. 4 o.s.ř.

Při veškerých dalších úvahám ovšem nemůžeme zapomínat především na to, že jakákoli procesní činnost vedlejšího účastníka, která by odporovala činnosti hlavní strany nebo ji negovala, je nepřijatelná.[3]

Zánik vedlejšího účastenství

Pokud jde o okamžik vzniku vedlejšího účastenství, tak jak jsme již uvedli výše, tento nastává podáním návrhu společně s osvědčením (nikoli prokázáním!) jeho právního zájmu na výsledku řízení. S ohledem na skutečnost, že vedlejší účastenství ovšem řízení nelze založit proti vůli účastníka, který má být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil[4] je zřejmé, že není jediného relevantního důvodu pro setrvání vedlejšího účastníka v řízení po vyjádření[5] nesouhlasu se vstupem či účastí vedlejšího účastníka v řízení účastníkem, jenž má být podporován. Dle našeho názoru tedy vedlejší účastenství vždy zaniká již doručením (případně sdělením na jednání) nesouhlasu ze strany podporovaného hlavního účastníka příslušnému soudu. O zániku pak není potřeba vydávat žádné rozhodnutí.

Shora uvedený okamžik zániku vedlejšího účastnenství potvrzuje i rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.6.2004 sp.zn. 29 Odo 806/2002, kde je jednoznačně konstatováno:„Jestliže to podle obsahu spisu byla právě žalovaná, která nesouhlasila s tím, aby úpadce vystupoval jako vedlejší účastník řízení na její straně, pak tím, že tento nesouhlas v řízení uplatnila, vedlejší účastenství úpadce ukončila [postup podle § 93 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je namístě, jde-li o návrh (nesouhlas) někoho jiného než toho účastníka, kterého má vedlejší účastník v řízení podporovat].“

Odlišný právní názor zániku vedlejšího účastenství a jeho negativní vliv na řízení