Pokyn valné hromady členovi statutárního orgánu podle ZOK

V návaznosti na přijetí zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, který od 1. 1. 2014 pro oblast korporátního práva nahradil obchodní zákoník, vyvstala pro členy statutárních orgánů obchodních korporací (kromě jiných vážných otázek) i otázka, jak je tomu po rekodifikaci s udílením pokynu valné hromady členovi statutárního orgánu.

Obchodní vedení společnosti

Obchodní vedení společnosti (korporace) bylo a je i dnes po přijetí zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále též „ZOK“) v rukou statutárního orgánu, a jeho výkon tedy nenáleží valné hromadě. Podle stávající judikatury Nejvyššího soudu České republiky se pod pojem obchodní vedení zpravidla zahrnuje organizace a řízení podniku, řízení zaměstnanců, rozhodování o provozních záležitostech, tj. např. zásobování, odbyt, reklama, vedení účetnictví a rozhodování o podnikatelských záměrech.[1] Obchodní vedení je tedy výlučnou pravomocí statutárního orgánu (představenstva, jednatele, statutárního ředitele v monistické akciové společnosti apod.).[2] Tak tomu bylo ostatně i před rekodifikací, a to bez ohledu na ust. § 194 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „ObchZ“), které ukládalo představenstvu povinnost řídit se zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou. Pokyny ukládané valnou hromadou na základě tohoto ustanovení se totiž nesměly týkat obchodního vedení, jinak by byly v rozporu s právními předpisy a zároveň nicotné. Valná hromada byla na základě ustanovení § 194 odst. 4 ObchZ oprávněna udílet členům statutárních orgánů pouze pokyny povahy strategické a týkající se střednědobé či dlouhodobější koncepce, nikoli však zasahující do konkrétního řízení společnosti, činění právních úkonů či obchodního vedení.

Zákon o obchodních korporacích přináší v této koncepci změnu ve dvojím směru. Jednak do své právní úpravy nepřejímá dřívější § 194 odst. 4 ObchZ; uvedené ustanovení totiž je a bylo i za předchozí právní úpravy zbytečné, neboť uvedenou povinnost bylo a je i dnes možno zakotvit ve stanovách. I pokud tak společnost neučinila nebo neučiní, byly tyto závěry (o nekompetenci valné hromady k udílené pokynů týkajících se obchodního vedení) zřejmé přímo ze zákona, neboť valná hromada je nejvyšším orgánem korporace a je to z principu právě valná hromada, kdo stanoví firemní zásady a střednědobé a dlouhodobé cíle společnosti a udílí k jejich naplnění pokyny obecného rázu. V mantinelech těchto rámcových pokynů valné hromady pak probíhá dílčí každodenní rozhodovací činnost exekutivních orgánů společnosti, mezi nimi pak v první řadě činnost statutárních orgánů.

Žádost o pokyn valné hromady podle ZOK

Vedle toho dává zákon o obchodních korporacích členům statutárních orgánů nově možnost požádat valnou hromadu o udělení pokynu k obchodnímu vedení (§ 51 odst. 2 ZOK). To je naprosté novum právní úpravy, která má zajistit silnější postavení členů statutárních orgánů zejména v případě rizikovějších majetkových transakcí.

a) forma žádosti o pokyn