Soudní poplatek za zápis obecně prospěšné společnosti do rejstříku obecně prospěšných společností

Právní praxe vygenerovala další zajímavou otázkou, tentokráte se vážící k rejstříku obecně prospěšných společností, které vznikají v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech (dále jen „ZOPS“) dnem zápisu do rejstříku obecně prospěšných společností, který vedou tzv. rejstříkové soudy. Podle téhož ustanovení, odst. 5, pak platí pro vedení rejstříku obecně prospěšných společností a řízení ve věcech rejstříku obecně prospěšných společností obdobně ustanovení obchodního zákoníku[1] a občanského soudního řádu[2] o obchodním rejstříku.

Stejně jako při zápise (prvozápise) obchodních společností do obchodního rejstříku, vyvstává i v případě obecně prospěšných společností otázka ohledně zaplacení soudního poplatku, případně jeho výše. Zatímco v případě obchodního společností, resp. podnikatelů obecně, pochybnosti ohledně poplatkové povinnosti s ohledem na položku 8 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSP“), podle níž je první zápis podnikatele do obchodního rejstříku zpoplatněn částkou 5.000,- Kč, nevznikají, v případě obecně prospěšných společností pochybnost vzniknout může, a to s ohledem na ustanovení § 11 odst. 2 písm. m) ZSP, podle něhož jsou od soudního poplatku osvobozeny obecně prospěšné společnosti ve věcech rejstříku obecně prospěšných společností.

Vzniká tedy zcela legitimní otázka, zda se na prvozápis obecně prospěšné společnosti do rejstříku obecně prospěšných společností podléhá poplatkové povinnosti tak, jak je stanovena v položce 8 přílohy k ZSP.

Navrhovaná obecně prospěšná společnost se domnívala, že je v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. m) ZSP od soudního poplatku osvobozena, rejstříkový soud dospěl v první instanci k závěru, že nikoli, a to s odkazem na ustanovení § 4 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 1 ZSP, a citovanou položku 8 přílohy k ZSP.

Máme za to, že v nastalém případě lze hovořit o třech případech řešení nastalého případu:

1.Správné stanovisko zaujal prvoinstanční soud, který bez dalšího aplikoval na řízení o prvozápise obecně prospěšné společnosti do rejstříku obecně prospěšných společností právní úpravu vztahující se na podnikatele (právní úprava zápisu do obchodního rejstříku), a to včetně poplatkové povinnosti.

2.Správné stanovisko zaujal navrhovatel obecně prospěšné společnosti, když argumentoval ustanovením § 11 odst. 2 písm. m) ZSP.

3.Správné stanovisko lze spatřovat v názoru, že se na navrhovatele prvozápisu obecně prospěšné společnosti neaplikuje ani úprava poplatků za prvozápis do obchodního rejstříku, ani osvobození dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. m) ZSP, když na řízení o prvozápise obecně prospěšné společnosti, resp. poplatkové povinnosti, nelze vztáhnout právní úprava obchodního rejstříku, ale užije se obecná úprava dle položky 2 c) přílohy k ZSP, podle níž se za návrh na zahájení občanského soudního řízení, není-li stanoveno jinak, platí 1.000,- Kč.

Máme dále za to, že aplikovat obecnou úpravu dle obchodního rejstříku (ad 1) není v daném případě správné, neboť zakládání obecně prospěšných společností je pobízeno zcela jinými pohnutkami, než zakládání podnikatelských subjektů, jejichž hlavním cílem je generace zisku, což v případě obecně prospěšných společností neplatí, resp. by platit nemělo. Obecně prospěšná společnost představuje formu nevládní neziskové organizace, jejímž základním účelem je poskytování obecně prospěšných služeb uvedených v zakládací listině za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek a jejíž hospodářský výsledek (zisk) nesmí být použit ve prospěch zakladatelů, členů jejich orgánů nebo zaměstnanců a musí být použit na poskytování obecně prospěšných služeb, pro které byla obecně prospěšná společnost založena.[3] Naopak podnikatel, tedy mimo jiné osoba zapsaná v obchodním rejstříku (§ 2 odst. 2 písm a/ ObchZ), vykonává samostatně soustavnou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Jakkoli s tím nemusíme souhlasit, lze předpokládat, že podnikatele, který vytváří zisk, chtěl zákonodárce postihnout větší poplatkovou povinností, než obecně prospěšné společnosti.

Úplné osvobození od poplatkové povinnosti (ad 2) má své logické ratio. Smyslem a účelem osvobození obecně prospěšných společností od poplatkové povinnosti je umožnit neziskové organizaci, jejímž posláním je poskytování obecně prospěšných služeb uvedených v zakládací listině, nerušený vznik, a to nerušený i ve smyslu kladení finančních překážek, jež by bránily obecně prospěšné společnosti vzniknout. Obecně prospěšné společnosti ve většině případů nedisponující peněžními prostředky, které by jim umožňovaly hrazení poplatků za pořízení notářského zápisu při založení obecně prospěšné společnosti (zakládací dokument nemusí mít za splnění zákonem stanovených podmínek formu notářského zápisu a k založení společnosti postačí toliko ověřené podpisy zakladatelů na zakládací smlouvě) či hrazení soudních poplatků za prvozápis do rejstříku obecně prospěšných společností, a to v nikoli malé výši (5.000,- Kč).

Varianta poplatkové povinnosti založená na uplatnění obecné úpravy zpoplatnění návrhu na zahájení občanského soudního řízení nachází oporu v argumentaci, že (i) poplatkovou povinnost v případě prvozápisu do rejstříku obecně prospěšných společností se nemůže uplatnit úprava obsažená v položce 8 přílohy ZSP, když tato je vázána na první zápis podnikatele do obchodního rejstříku, a že (ii) osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. m) ZSP se váže pouze na situace, kdy samotným navrhovatelem je obecně prospěšná společnost, ne tedy na situaci, kdy je obecně prospěšná společnost „navrhována“. Při hodnocení, zda určité řízení je osvobozeno od soudních poplatků, se tedy hodnotí status navrhovatele. Tím může být v daném případě zakladatel obecně prospěšné společnosti nebo osoba k tomu zakladatelem písemně zmocněná. Osvobození od soudního poplatku by pak připadalo v úvahu jen v případě, že by samotným zakladatelem byla obecně prospěšná společnost (jiná). Máme však za to, že uvedená argumentace je v rozporu se smyslem a účelem zakládání obecně prospěšných společností, neboť klade překážky vzniku obecně prospěšných společností, jejichž kladení není žádoucí.

Stanovisko ad 3 zastával i odvolací soud, když dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele, který žádal osvobození od soudního poplatku a rozporoval zastavení řízení, je důvodné, navrhovatele však poplatková povinnost stíhá, nikoli však ve výši vyměřené prvoinstančním soudem. Rozhodnutí prvoinstančního soudu tedy zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Lze shrnout, že stanovisko odvolacího soudu má oporu v zákonné úpravě, ovšem pouze v případě striktního formalistického výkladu zákonné právní úpravy. Teleologickým výkladem je třeba dospět k závěru, že právní úprava by měla směřovat spíše směrem k osvobození od soudních poplatků tak, jak argumentoval navrhovatel (ad 2). Stanovisko navrhovatele o osvobození od soudních poplatků se tedy může jevit jako legitimní a můžeme jej označit za přínosnou úvahu de lege ferenda.

JUDr. Ing. Bc. Martin Kohout, advokátní koncipient

LISSE LEGAL - Lisse&partners

Štěpánská 633/49, 110 00 Praha 1

advokat@lisse.cz

_______________________________________

[1] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“)

[2] Zákon č. 99/a1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

[3] Podnikatelské aktivity obecně prospěšné společnosti však nejsou absolutně zapovězeny, srov. ustanovení § 5 odst. 4 ZOPS