Vertikální dohody a ujednání o cenách

V tomto článku se budeme zabývat hospodářskou soutěží, konkrétně tzv. vertikálními dohodami. Ty vznikají jako dohody soutěžitelů, ke kterým dochází na různých úrovních trhu, typicky pak ve vztahu výrobce (či dodavatel) – další distributor (včetně koncových prodejců), a které se vztahují k nákupu či prodeji zboží nebo služeb. Přístup k vertikálním dohodám je velmi aktuální především s ohledem na dopady, který to může mít na praxi internetových obchodníků jako koncových prodejců zboží.

Vertikální dohody tvoří skupinu dohod, na něž pamatuje zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“) v ustanovení § 5 odst. 2. Jedná se o typ dohod, u nichž je obecně přijímáno, že zpravidla hospodářskou soutěž nenarušují za podmínek, při kterých jedna ze stran nedisponuje výraznou tržní silou nebo dohoda neobsahuje některé z tzv. tvrdých omezení (hard core restraints).

Zde se zaměříme na ty z dohod, při kterých je účastníky smluvena prodejní cena při další distribuci. Řadí se sem v podstatě následující čtyři typy dohod: (i) distributor je povinen či motivován prodávat zboží za určitou stanovenou cenu, (ii) distributor je povinen či motivován prodávat zboží nikoli pod určitou minimální cenou, (iii) distributor je povinen či motivován prodávat zboží nikoli nad určitou maximální cenou, (iv) distributorovi je cena pouze doporučena.

Dohody o fixním určení nebo o určení minimální přípustné distribuční ceny se posuzují právě jako výše zmíněné tvrdé omezení. Jakákoli ujednání o fixním určení cen nebo minimální přípustné ceně jsou považována za ujednání, jejichž prvotním účelem je zabránit hospodářské soutěži a jako taková jsou protizákonná a tím i neplatná. Toto určení ceny může být stanoveno jak způsobem přímým, tak způsobem nepřímým. Nepřímý způsob může spočívat např. v omezení marží, možnosti slevových akcí či jiných různých způsobech výpočtu ceny zboží.