K posouzení vykonatelnosti pohledávky přiznané rozhodčím nálezem v insolvenčním řízení - díl III. - Závěry

V předchozích částech této minisérie, které byly publikovány na eLAW.cz, jsme se zabývali otázkou povahy pohledávky přiznané rozhodčím nálezem ve vztahu k její vykonatelnosti, přičemž v tomto posledních díle se pokusíme přinést shrnutí a závěry k této otázce.

Nesprávná aplikace judikátu ESD ve věci Mostaza Claro insolvenčním soudem

V poslední řadě stojí za povšimnutí autora tohoto příspěvku nesprávná aplikace Mostaza Claro insolvenčním soudem. Jejím cílem není nic jiného, než zjednat insolvenčnímu soudu pravomoc, která mu ze zákona nepřísluší a kterou není nic menšího než možnost přezkoumávat platnost rozhodčí doložky. Je zřejmé, že platnost rozhodčí doložky může ze zákona přezkoumávat „pouze soud“ v rámci řízení o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu vedené podle § 31 ZRŘ, které je jedinou procesní normou, kterou právní řád poskytuje účastníkovi rozhodčího řízení ve věci brojení proti rozhodčímu nálezu. Zde se – kromě jiných tam taxativně uvedených důvodů, jejichž rozbor není předmětem tohoto příspěvku – stanoví, že soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje [srov. § 31 písm. b) ZRŘ.

Žaloba ve smyslu ust. § 31 ZRŘ a na něj navazující ustanovení, např. ust. § 32 ZRŘ, které pro její včasné podání poskytuje prekluzivní lhůtu 3 měsíců ode dne právní moci rozhodčího nálezu, a již z tohoto důvodu je zřejmé, že je jediným možným procesním instrumentem, kterým lze proti rozhodčímu nálezu brojit, neboť např. podání obecné určovací žaloby na neplatnost rozhodčí doložky ve smyslu ust. § 80 písm. b) o.s.ř. by nebylo ničím jiným než obcházením ust. § 31 ZRŘ, když by v podstatě činilo lhůtu nezbytnou k podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu obsoletní.