Ke vlivu uvedení v omyl na platnost právního úkonu

V usnesení ze dne 25.1.2011 sp. zn. 32 Cdo 1542/2009 se Nejvyšší soud vyjádřil k možnosti vlivu uvedení v omyl na platnost dotčeného právního úkonu.

Otázka, zda smlouva, při jejímž uzavření jeden z účastníků předstíral určitou vůli se záměrem, aby tím vyvolal u druhého účastníka omyl, nebo aby tím využil jeho omylu, je neplatná podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. (pro nedostatek vážné vůle) nebo podle ustanovení § 39 obč. zák. (pro rozpor se zákonem), není otázkou zásadního právního významu. V posouzení dané otázky Nejvyšší soud sjednotil právní praxi rozsudkem ze dne 18. dubna 2006, sp. zn. 21 Co 826/2005 (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 36/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek R 36/2008), když mimo jiné uvedl, že dokonce i „naplnění trestněprávní skutkové podstaty má v soukromoprávní rovině vliv právě jen na možnou existenci omylu ve smyslu § 49a obč. zák.