Ke zřízení zástavního práva ke skladu zboží jako souboru věcí či věci hromadné

Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 3757/2009, ze dne 20. 1. 2011, vyjádřil k otázce možnosti zřízení zástavního práva ke skladu zboží jako celku. Nejvyšši soud v předmětném rozsudku judikoval, že zásoby zboží umístěné ve skladu, tedy - řečeno jinak - sklad zboží, může být zástavou, aniž by bylo samo o sobě významné, zda tvoří věc hromadnou (universitas rerum) nebo zda se považuje za jiný soubor věcí.

Sklad zboží je způsobilou zástavou bez ohledu na to, že se zbožím v něm umístěném se "průběžně obchoduje" (příjem a výdej zboží je pojmově spjat se skladem zboží), že zboží je určeno (svou povahou) k "okamžité nebo postupné spotřebě" nebo že zbožím má být jinak nakládáno; uvedené a další obdobné okolnosti pramení z povahy této zástavy, kterou účastníci (strany) zástavní smlouvy berou (musí vzít) při zřizování zástavního práva ke skladu zboží v úvahu, která však nemá za následek, že by nemohlo jít o způsobilý prostředek uspokojení zástavního věřitele z výtěžku zpeněžení zástavy.

Z uvedeného vyplývá mimo jiné, že sklad zboží se v právních vztazích pokládá - samozřejmě i v případě, že je zástavou - za jedinou věc, i když (ve skutečnosti) jde o souhrn více nebo mnoha jednotlivých věcí (popř. též práv a jiných majetkových hodnot). Zástavním právem je zatížen sklad zboží jako "jediná věc"; znamená to, že na jednotlivé věci umístěné ve skladu se zástavní právo nevztahuje a že zástavní právo nevázne na věci, která byla (v souladu s jeho účelem) ze skladu vyjmuta. Zpeněžení skladu zásob za účelem získání výtěžku, z něhož bude uspokojen zástavní věřitel, se týká těch jednotlivých věcí (popř. též práv a jiných majetkových hodnot), které se ve skladu nachází v době zpeněžení.

V projednávané věci byly zástavy (předmět zástavního práva) v zástavní smlouvě označeny jako "zásoby léčiv umístěné ve skladu lékárny Za Chlumem na adrese Bílina, Za Chlumem 814" a jako "zásoby léčiv umístěné ve skladu lékárny V Komesu na adrese Most, Moskevská 1/14". I když bylo možné předmět zástavního práva označit ve smlouvě výstižněji a i když pojem "léčiva" nemusí být každým vnímán jako zcela jednoznačný, je provedené označení zástavy - za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku - dostatečně určité a srozumitelné a dostatečně identifikuje to, čím byla zajištěna pohledávka.