Novela trestního zákoníku nemůže působit zpětně, ale až patnáctým dnem po svém vyhlášení ve Sbírce zákonů
Ústavní soud dnes vyhlásil nález sp. zn. Pl. ÚS 22/13, kterým vyhověl návrhu Okresního soudu v Liberci na zrušení ustanovení o účinnosti zákona č. 494/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., a některé další zákony.
Okresní soud řešil případ trestního stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, u něhož měl být stíhaný skutek posouzen podle § 337 odst. l písm. f) trestního zákoníku ve znění zákona č. 494/2012 Sb., neboť skutek byl spáchán v období od 21. 10. 2012 do 27. 11. 2012, tedy po účinnosti zákona č. 494/2012 Sb., která byla v samotném zákoně stanovena na 1. 7. 2012, přestože byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů až dne 31. 12. 2012. Okresní soud se proto domníval, že ustanovení o účinnosti obsažené v zákoně je protiústavní, neboť zakládá zpětnou účinnost všech ustanovení tohoto zákona.
Ústavní soud ve svém nálezu tyto závěry navrhovatele potvrdil. Jestliže byl zákon č. 494/2012 Sb. publikován v částce 186 Sbírky zákonů, která byla rozeslána dne 31. 12. 2012, potom je jeho čl. VI, v němž je uvedeno, že tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 7. 2012, v rozporu s čl. 52 odst. 1 Ústavy a § 3 odst. 3 zákona o Sbírce zákonů. Taková účinnost předchází nepřípustně platnosti a právní předpis tak stanoví závazná pravidla chování zpětně k době, kdy zákon nebyl publikován a adresáti právní normy ani neměli možnost se s takovým pravidlem seznámit. Podle Ústavního soudu tak napadené ustanovení porušilo i čl. 1 odst. 1 Ústavy, zejména princip právní jistoty a předvídatelnosti zákona, avšak s ohledem na to, že zákon obsahuje normy trestního práva, bylo v rozporu též s čl. 40 odst. 6 Listiny, tj. s pravidlem o zákazu jejich zpětné účinnosti.
Ústavní soud doplnil, že zpětná časová působnost zákona není vyloučena u právních norem, které nepředstavují zásah do právní jistoty a jedná se o právní úpravu in favorem dotčených osob, jak umožňuje čl. 40 odst. 6 věta druhá Listiny, podle níž se pozdějšího zákona použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. To ale není případ, který by bylo možno vztáhnout na posuzované ustanovení, kdy v zákoně č. 494/2012 Sb. stanovená účinnost předchází platnosti tohoto zákona a jeho ustanovení je tedy zpětně působící ze zákona, a nikoli z pouhého porovnání dvou po sobě postupně následujících právních úprav. Zákon č. 494/2012 Sb. stanoví právní následky pro takové skutkové podmínky, k jejichž vzniku došlo ještě před datem platnosti těchto ustanovení.
Ústavní soud současně uvedl, že tímto nálezem nehodlá revidovat dosavadní praxi některých obecných soudů, které v minulosti v obdobných situacích samy postupovaly tak, jako by ustanovení o nabytí účinnosti v textu příslušného právního předpisu absentovalo (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ans 5/2007 ze dne 28. 11. 2008). Ústavní soud však zdůraznil, že v posuzovaném případě se jedná o speciální situaci, neboť popsaná chyba zákonodárce zasahuje do oblasti trestní, v níž platí speciální ústavní zásada, obsažená v již uváděném čl. 40 odst. 6 Listiny. V posuzovaném případě tedy Ústavní soud musel přistoupit ke zrušení napadeného ustanovení, neboť s odkazem na specifikum posuzování trestnosti činu nebyl v této věci možný ústavně konformní výklad.
Soudkyní zpravodajkou byla Michaela Židlická a plné znění nálezu Pl. ÚS 22/13 je k dispozici zde (160.7 kB, Adobe Acrobat dokument).
Ivo Pospíšil
generální sekretář
