Robert T. Kiyosaki a law in action
Dne 19. června 2011 zavítal do Prahy finanční mág a stratég, přítel Donalda Trumpa, autor řady knih s tématikou dosažení finanční nezávislosti a svobody, americký podnikatel japonského původu Robert T. Kiyosaki, společně se svou manželkou Kim a svými přáteli.
Ve své přednášce určené pro pražské publikum prozradil nejen motivy svého podnikání, mezi nimiž řadí na první místo dosažení finanční svobody, ale i řadu poznámek týkajících se obchodní orientace a strategie při podnikání v mnoha právních destinacích.
Pro nás pro právníky měla celá akce, určená každému, kdo chce naslouchat novodobým věrozvěstům finanční nezávislosti a svobody (nemyšleno jakkoliv negativně, naopak!),svůj význam minimálně ve vztahu k tématu etiky naší profese. V druhé linii jsem si já osobně z přednášky odnesl akcent na spravedlnost jako takovou, a odklon od formalistického výkladu právních norem, jejichž striktně vymezená působnost odhlížející „od člověka“, jako jejího „recipienta“, není účelem práva, ale jeho destrukcí. Robert Kiyosaki pochopitelně nemluvil o právu. Mluvil o byznysu, o vládě, která se plete obchodníkům do řemesla, a utrácí naše peníze, mluvil o tom, že Obama je hodný kluk, ale nikdy žádný byznys sám nepostavil a tak mu příliš nerozumí a podle toho Amerika nyní vypadá. Mluvil o tom, že by v životě neinvestoval v New Yorku a v Kalifornii, protože to jsou komunistické státy. Ano, takto doslovně. I když s některými jeho názory bylo možno souhlasit zcela a s některými méně,ani ty z českého pohledu nejradikálnější a z české pozice „korektní evropské mluvy“ nejextrémnější názory nevyznívaly politicky. Pokud byla zmínka o politice, byla vždy zasazena do obchodního rámce. Stejně tak právo.
Z té šíře názorové svobody na mě padl smutek z našeho domácího prostředí, kde je svoboda projevu stále více autonomně umenšována v účelovém zájmu „nikoho neurazit“. Připomnělo mi to kritiku fungování soudů ze strany orgánů zákonodárné a výkonné moci, které se soudci usilovně brání a berou ji jako útok na jejich ústavní nezávislost. Jakoby soudní moc mohla mediálně kritizovat rozhodnutí politiků a naopak to neplatilo. Připomnělo mi to i to, že někdy i my, kdo tak či onak aplikujeme právo, zapomínáme v obskurním světě statisíců právních předpisů na hlavní účel práva, kterým je co nejrychleji dosáhnout smíru a soudní žaloby používat „až“ a „jen“ jako ultima ratio.
Pronesl-li Robert Kiyosaki zmínku o law in action, bylo zajímavé, že měl na mysli právo obchodníků, kteří si pro sebe účelově dotváří pro obchodní svět nedokonalé a nezřídka nevhodné normy zákonodárců, a svá vlastní pravidla vtělují do lokálně, státně nebo mezinárodně uznávaných pravidel obchodu a obchodních podmínek. Vytvářejí tak paralelní systém práva, který je praeter legem a jehož zákonem je smlouva a obchodní zvyk. Tento pohyb v rámci „volného práva“ („free“ law) je základním hybatelem obchodních transakcí všude na světě, včetně komodit, akcií kapitálového trhu nebo zlata. Omezená postkomunistická (a nejen česká) představa o sociálně-inženýrské regulaci našeho soukromého práva staví tomuto pojetí law in action v jeho „kiyosakiovském“ obchodním pojetí zbytečné překážky.
I proto doufám, že nový občanský zákoník, postavený na myšlence svobody člověka, v jejímž rámci je středobodem svoboda kontraktační, jakož i rekodifikace korporátního práva, přiblíží naše české právní law in action blíže mezinárodnímu a světovému obchodu, aby byl náš vnitřní trh cílenou destinací zahraničních investorů.
JUDr. Luděk Lisse, Ph. D. LL.M. MPA
Advokát, rozhodce a vysokoškolský pedagog
