Ústavní soud zpřesnil podmínky pro použití odposlechů a domovních prohlídek

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) rozhodlo nálezem o tom, jaké podmínky musí dodržovat orgány činné v trestním řízení při použití odposlechů a domovních prohlídek. Nález v konkrétní věci je sice zamítavý, ale současně sjednocuje a doplňuje dosavadní judikaturu Ústavního soudu v této oblasti a současně poskytuje návod pro orgány činné v trestním řízení, jak mají v takových případech ústavně konformně postupovat.

Odposlech a záznam telekomunikačního provozu

Podmínkou pro provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je kromě jiného to, že jde o trestný čin, pro který zákon stanoví konkrétní horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody. Ta se v souvislosti s novým trestním zákoníkem opakovaně měnila (z osmi na deset a následně opět na osm let). Tato změna (z osmi na deset let) zasáhla i věc, v níž byla podána ústavní stížnost. Ústavní soud zaujal názor, podle kterého na zákonnost pořízení a použití opatřených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu nemá vliv, pokud se v průběhu trestního řízení změní zákonná úprava.

Subsidiární podmínkou namísto uvedené trestní sazby je to, že ke stíhání trestného činu Českou republiku zavazuje mezinárodní smlouva. V tomto případě jde o Pařížskou úmluvu na ochranu průmyslového vlastnictví. Úmluva sice závazek zavést trestný čin přímo nestanoví, ale požaduje vhodné zákonné prostředky k účinnému potlačování činů poškozujících průmyslová práva. Český stát na základě této úmluvy zavedl konkrétní trestné činy (důvodová zpráva k trestnímu zákonu). V posuzované věci navíc šlo o přeshraniční kriminalitu, kde je požadavek na použití mezinárodní smlouvy také na místě. Za těchto podmínek Ústavní soud považuje použití mezinárodní smlouvy za ústavně konformní.

Domovní prohlídka

Domovní prohlídku lze nařídit před sdělením obvinění konkrétní osobě jen tehdy, je-li řádně odůvodněna a to nejen z hlediska její potřeby, ale i neodkladnosti, resp. neopakovatelnosti. Ústavní soud považuje za základ odůvodnění věcné důvody, které musí plynout jak z rozhodnutí, tak ze spisu a současně zdůrazňuje požadavek na důslednou trojí kontrolu (a odpovědnost) dodržování práva na spravedlivý proces a to v pořadí policie-státní zástupce-soud. Pokud tyto důvody jsou vyjádřeny v úkonech státních orgánů jen formálně a neopírají se o věcné zdůvodnění, nelze je považovat za ústavně konformní.

Nález sp.zn. Pl. ÚS 47/13 dostupný zde.

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu