Ve stížnosti pro porušení zákona v neprospěch P. T. může jít o významný právní precedent
Ministryně spravedlnosti Marie Benešová se rozhodla v kauze CS Fondy podat dvě stížnosti pro porušení zákona, a to jak ve prospěch, tak v neprospěch obviněného P. T. Obě stížnosti i s odůvodněním jsou veřejně dostupné na webu Ministerstva spravedlnosti ČR. I přes takto transparentní a vyvážený postup jsme se setkali s jistým nepochopením problematiky v článku deníku Právo ze dne 8. 1. 2014 s titulkem: Benešová dala Tykačovi šanci uniknout stíhání za CS Fondy. Považujeme za nutné vysvětlit dva zásadní momenty.
Pokud se jedná o stížnost ve prospěch obviněného podanou dne 30. 12. 2013, ministryně spravedlnosti jejím podáním v žádném případě netvrdí, že se P. T. nedopustil popsané trestné činnosti, ale pouze upozorňuje na fakt, že v případu Vrchní soud v Praze nepracoval s veškerými předloženými a dostupnými důkazy. Vrchní soud v Praze a následně ani Ústavní soud při svém rozhodování neposoudily znalecké posudky zpochybňující věrohodnost jednoho ze svědků, který svědčil proti obviněnému ohledně vyvedení finančních prostředků z CS Fondů. Vrchní soud v Praze důkazy neprovedl a Ústavní soud se následně námitkou toho, že důkazy provedeny nebyly, nezabýval a žádný názor k této okolnosti nevyjádřil.
Ministryně spravedlnosti tedy nepožaduje v podané stížnosti, aby Nejvyšší soud revidoval názory Ústavního soudu, jak se mylně objevilo v článku deníku Právo. Stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného tedy ministryně spravedlnosti podala kvůli jednoznačné procesní vadě spočívající v neprovedení důkazů, kterou nebylo možno přehlížet. Jednalo se o takzvané opomenuté důkazy a podle ustálené judikatury, pokud nebylo soudem v řízení o nich rozhodnuto, popřípadě se jimi soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, tak téměř vždy tato vada založí nepřezkoumatelnost, a tedy nezákonnost takového rozhodnutí.
Nyní je na Nejvyšším soudu, aby vyhodnotil, jaké dopady pro celý proces může popsaná vada mít. Ministryně spravedlnosti nezbavuje P. T. viny, ale pouze upozorňuje Nejvyšší soud na vadu v řízení.
Ministryně Marie Benešová rovněž 6. 1. 2014 podala stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného P. T., a to na návrh Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Výsledkem této stížnosti přitom nemusí být pouze dosažení akademického výroku, jak opět mylně uvádí deník Právo, ale rozhodnutí Nejvyššího soudu může vést i k opětovnému zajištění majetku obviněného a k negativnímu dopadu do jeho majetkové sféry.
Ministryně spravedlnosti vychází vstříc policii a státním zástupcům a otevírá cestu pro snazší zajišťování majetku v přípravném řízení. Doposud Vrchní soud v Praze odmítal zajistit majetek obviněného s odkazem na to, že zde nejsou věrohodné a spolehlivé důkazy o spáchání trestného činu. Ministryně spravedlnosti naopak zastává názor, že v případě přípravného řízení postačí pouze odůvodněné pochybnosti o trestné činnosti k tomu, aby obviněnému mohl být dočasně zajištěn majetek. Tento institut lze přirovnat k institutu předběžného opatření. Ministryně spravedlnosti je tedy toho názoru, že k zajištění majetku není třeba jistoty o vině bez důvodných pochybností. Pokud se Nejvyšší soud s názorem ministryně spravedlnosti ztotožní, může mít takový verdikt závažný dopad vůči pachatelům hospodářské trestné činnosti a následně také pro vymahatelnost škody ze strany poškozených.
Verdikt Nejvyššího soudu ve věci SPZ v neprospěch P. T. může tedy kromě obecných dopadů vést i k opětovnému zajištění majetku obviněného P. T., což doposud nebylo prakticky možné.
Štěpánka Čechová, tisková mluvčí Ministerstva spravedlnosti ČR
