Co to jsou doménová jména, aneb nad právní povahou doménových jmen

V praxi bývají často v souvislosti s doménami užívány pojmy jako „vlastník“ domény, „koupě“ nebo „převod“ domény apod. Na jednu stranu to je pochopitelné, protože význam těchto pojmů je lidem dobře znám a vědí, co si pod těmito pojmy představit.

Na druhou stranu jsou takové pojmy často určeny k použití se zcela odlišnými právními instituty, než jakým je doménové jméno. Otázkou je, jak je vlastně možné doménu z právního hlediska klasifikovat?

Právní klasifikace doménového jména

V první řadě je nutno říci, že doménové jméno není v českém právním řádu nijak zakotveno. V žádném platném právním předpisu nenalezneme definici domény, ať už se jedná o předpisy obecné povahy, jako občanský zákoník, nebo o předpisy povahy speciální, úžeji se dotýkají problematiky internetu, jako např. zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, známý také jako tzv. „antispamový zákon“. Definici domény nenalezneme ani v souvisejícím komunitárním předpisu, kterým je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (neboli Směrnice o elektronickém obchodu). V posledních dvou předpisech je doménové jméno zmíněno pouze v souvislosti s definicí tzv. obchodních sdělení, aniž by však bylo přímo definováno. Pokud bychom chtěli nalézt nějakou, byť stručnou legální definici domény, museli bychom za hranice, konkrétně do slovenského zákona č. 22/2004 Sb. o elektronickom obchode, podle něhož se doménou dle ust. § 2 písm. d) bod 1. rozumí „symbolická adresa v elektronickej komunikačnej sieti“.

Necháme stranou všechna možná hlediska, z nichž je možné doménu definovat (např. hledisko technické, hledisko účelu, hledisko uživatelské apod.), a omezíme se na všeobecně přijímané konstatování, že se jedná o sled znaků, jednoznačně identifikující jedno konkrétné místo v síti. Vzhledem k tomu, že doménové jméno jednak není upraveno žádným právním předpisem, a jednak jsou jakákoli práva osob k němu založena na výhradně smluvní bázi (na základě smlouvy o registraci doménového jména), spadá tato problematika do oblasti civilního práva, tedy do oblasti občanskoprávní. Ust. § 118 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Z této definice vyplývá nutnost jakýkoli předmět občanskoprávních vztahů podřadit pod některý z těchto tří pojmů. Společným znakem definic doménového jména je východisko, že se jedná o určitý druh označení („sled písmen umožňujících identifikaci počítače“, „unikátní jméno, jednoznačně identifikující místo na internetu“, případně „symbolické jméno“). S přihlédnutím tomuto východisku lze jednoznačně vyloučit, že by doménové jméno mohlo být považováno za právo - samotnou doménu je nutno odlišit od práv jednotlivých osob k této doméně, tedy od jejich oprávnění chovat se k této doméně určitým způsobem, tudíž se jedná o dvě pojmově neslučitelné kategorie občanskoprávních vztahů, když předmětem každé z nich jsou odlišné hodnoty.

Doména jako věc v právním smyslu