K právu zničit autorské dílo a jeho nosič

Autor díla má dle zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“) ve vztahu k dílu výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková. Osobnostních práv se (na rozdíl od práv majetkových) autor nemůže platně vzdát a jsou nepřevoditelná.

Jako taková jsou tedy tato práva nerozlučně spjata s osobou autora. Smrtí autora tato práva zanikají, avšak i po smrti autora platí, že:

1. si nikdo nesmí osobovat autorství k dílu,
2. je-li to obvyklé, autor musí být uveden a
3. dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.

Jak tedy patrno, povinnost užít dílo jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu je jedním z osobnostních – a tedy nezcizitelných – práv autora, které navíc nezaniká ani smrtí autora a není tedy nijak časově omezeno. Co je ovšem obsahem tohoto práva a jaké jsou jeho meze? Na to se alespoň ve stručnosti pokusíme odpovědět v tomto článku.

Vztah autorského díla a jeho nosiče

Dle ust. § 9 odst. 2 autorského zákona zničením věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nezaniká právo k autorskému dílu. Z toho se podává, že samotné autorské dílo tak, jak je chráněno autorským zákonem, a tedy i osobnostními autorskými právy, není totožné s věcí, jejímž prostřednictvím je zachyceno.[1] Tuto dichotomii lze dobře ilustrovat na příkladu gramofonové desky obsahující nahrávku skladby “Imagine“ od Johna Lennona. Je snadné odlišit hmotný substrát – nosič, tedy gramofonovou desku a předmět autorského práva – tedy samotné dílo coby jedinečný výsledek tvůrčí činnosti Johna Lennona jako autora díla.[1]Obdobně tomu ostatně je i v případě, kdy bude totéž dílo zaznamenáno na notovém papíře, a je přitom z tohoto hlediska lhostejné, zda se jedná o záznam vytištěný ve zpěvníku či o záznam, který do notového papíru vnesl John Lennon vlastní rukou. Lze tudíž snadno odlišit vlastnické právo k hmotnému substrátu, jehož prostřednictvím je dílo vyjádřeno a autorská práva k samotnému dílu.