Vybírání náhradních odměn za rozmnožování autorských děl - 2.díl

Ve druhé části článku bude nejdříve pojednáno o závěrech Rozsudku, vydaného dne 21. října 2010 Evropským soudním dvorem v řízení o předběžné otázce ve sporu mezi španělskou společností Padawan SL s místním kolektivním správcem autorských práv SGAE (Sociedad General de Autores y Editores de España) o povinnosti placení náhradní odměny za soukromé rozmnožování autorských děl („Rozhodnutí“).

Následně se pokusíme nastínit jeho důsledky pro osoby, tímto Rozhodnutím dotčené.

Předběžné otázky a rozhodnutí ESD

Nejdříve krátká rekapitulace výchozí situace - společnost Padawan SL (dále také „žalovaný“) uvádí na španělský trh datové nosiče (CD-R, CD-RW, DVD-R) a přehrávače souborů MP3. SGAE se žalobou, podanou ke španělskému obecnému soudu, domáhala na žalovaném uhrazení odměny za soukromé rozmnožování, vycházejícího z národní právní úpravy, obdobné ustanovení § 25 českého autorského zákona (AZ). Soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl, a soud odvolací se před rozhodnutím ve věci samé obrátil na Evropský soudní dvůr (ESD) s několika předběžnými otázkami, jejichž zodpovězení považoval za nezbytné k rozhodnutí sporu.

Zásadní otázkou odvolacího soudu bylo, zda uplatnění náhradní odměny vůči podnikatelským subjektům, které přístroje a datové nosiče pořizují zjevně k jiným účelům, než k účelům pořizování soukromých kopií autorských děl, je v souladu s požadavkem Směrnice (tedy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti) na spravedlivou odměnu a na přiměřenou rovnováhu mezi nositeli práv a jejich uživateli. Dále se soud tázal, zda má být systém odměny vázán na užití přístrojů a nosičů k pořizování rozmnoženin v rámci volného užití (§ 30 a 30a AZ), a tudíž lze odměnu požadovat pouze v případě, že jsou skutečně užity ke zhotovování soukromých rozmnoženin autorských děl?

ESD se v první řadě zabýval pojmem „spravedlivá odměna“, uvedeným ve Směrnici, přičemž došel k závěru, že tento pojem je autonomním pojmem práva EU, a musí být proto vykládán jednotně ve všech členských zemích, které výjimku ve smyslu volného užití zavedou (tedy i v ČR vzhledem k § 30 a 30a AZ). Pokud tedy ESD nebo komunitární právní předpis stanoví určitý výklad tohoto pojmu, tento výklad musí být respektován bez rozdílu všemi členskými zeměmi bez ohledu na jejich národní právní úpravu. Směrnice tak dává členským státům možnost volby v otázce, zda výjimku ve formě volného užití zavedou či nikoliv. Pokud však tuto možnost zvolí a zavedou ji, nemají možnost pojem „spravedlivé odměny“ vykládat po svém (tedy aplikovat jiná kritéria spravedlivosti, než jaká požaduje ESD a komunitární předpis). Je nutno říci, že český autorský zákon pojem „spravedlivé odměny“ nepoužívá, hovoří pouze o nároku na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla (§ 25 odst. 1).