Krátká glosa k náhradě nákladů za zastoupení advokátem ve správním řízení

Ve světle jiných právních otázek hýbajících světem advokacie, ať již se jednalo o plánované změny v zákoně o advokacii resp. přístupu k advokátním zkouškám (viz nejčerstvěji vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 487/2012 Sb.) či obecnější změny týkající se blížící se účinnosti nového občanského zákoníku upadla v zapomnění mediální masáž brojící proti odměnám advokátů, resp. náhradě nákladů řízení v případech tzv. formulářových žalob.

Tato kampaň podpořená také rozhodnutím Ústavního soudu ČR přispěla k vytvoření obrazu advokátů jako stavu parazitického profitujícího na nepřiměřených odměnách u bagatelních sporů.

Nehodlám na tomto místě tento obraz vyvracet, ani s ním nějak bojovat, či snažit se rozlousknout, zda je z morálního pohledu horší neplatit své dluhy nebo přiznávat advokátům za uplatňování práv svých klientů odměnu, neboť tak již učinili na jiných místech jiní, nicméně dovolím si k této diskusi přiložit jiný příklad ze stejného soudku, avšak se zcela odlišným závěrem.

Mým cílem zde je poukázat na absurdní situace, k nimž může docházet při zastoupení klienta advokátem ve správním řízení. Stranou ponechávám standardní správní řízení, byť i zde bývá často náhrada zcela neadekvátní náročnosti zastoupení, ale zaměřím se na konkrétní případ tzv. sporného řízení mezi poskytovatelem služeb elektronických komunikací (zpravidla telekomunikačních služeb) a účastníkem těchto služeb vedeného před Českým telekomunikačním úřadem ve smyslu § 129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v platném znění (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“).