Lze kopírovat software a jeho funkcionalitu?

V naší praxi se velmi často setkáváme s problematikou kopírování funkcionality či napodobování softwaru konkurenčním subjektem. Je obvyklé, že na trhu se lze setkat s programy, které mají obdobné funkce a vzájemně si konkurují (např. Microsoft Word a OpenOffice Writer). Nicméně i zde platí určitá právní pravidla, i když lze hned na začátku říci, že kopírovat funkcionalitu softwaru je legální, pokud se neděje protiprávně (např. krádeží zdrojových kódů).

Ochrana proti kopírování softwaru

Na jedné straně každá IT firma si chce ochránit svůj nápad a jedinečnost funkcí softwarového produktu. Na druhé straně konkurenční firmy mají zájem si z koláče potenciálních zákazníků zajímavého softwarového produktu vzít co největší díl.

Funkcionalitu (resp. funkčnost) softwaru lze chápat jako souhrn funkcí softwaru, kterými se software prezentuje uživateli navenek a těch, které jsou nutné k fungování softwaru jako takového.

V praxi se často setkáváme s dotazy typu „lze okopírovat software, který vytvořila IT firma XY a ten pak komerčně uvést na trh?“. Odpověď není vždy jednoznačná, zejména pokud tento dotaz zní od bývalého zaměstnance IT firmy XY.
Obecně platí, že kdokoliv smí vytvořit software shodné či obdobné funkcionality, jako je jakýkoliv jiný software. Postup vytvoření nesmí být však protiprávní, což může nastat v několika situacích:

• software bude vytvořen přepsáním zdrojového kódu cizího softwaru, k němuž přístup daná osoba získala dekompilací. Dle mého názoru je i překlad do jiného programovacího jazyka porušením autorského práva, když Směrnice o ochraně počítačových programů v čl. 4 písm. b) přiznává nositeli práv k softwaru udělovat jinému právo k jeho překladu, zpracování a úpravám.
• vizuální podoba či název softwarového produktu bude natolik podobný jinému softwaru, že může dojít k parazitování na pověsti či vyvolání nebezpečí záměny a tedy k nekalé soutěži.

Zkoumání, zda kopírování softwaru je či není legální, by mělo vycházet z následujících prvků softwaru:

• zdrojový kód, který může být chráněn jako literární dílo či obchodní tajemství ve smyslu § 504 občanského zákoníku.
• grafické uživatelské rozhraní (GUI, Graphical User Interface), tzn. uživatelské rozhraní, které umožňuje ovládat počítač pomocí interaktivních grafických ovládacích prvků a může mít znaky autorského díla.
• tzv. Look & Feel, čímž chápeme způsob, kterým se počítačový program jeví navenek (prvky grafického uživatelského rozhraní, jeho barvy, tvary, rozložení atd. a jejich fungování), což může spadat pod výše uvedenou ochranu zákazu nekalé soutěže.

Judikatura

Cantor Fitzgerald International vs. Tradition (uk) Ltd z r. 2000, Velká Británie

Soudce si v tomto sporu kladl následující základní:

• Je software chráněn autorským zákonem?
• Byly zkopírovány některé části zdrojového kódu počítačového programu?
• Tvoří zkopírované části podstatnou část počítačového programu? V České republice nelze kopírovat ani nepodstatnou část softwaru, pokud tvoří tato část softwaru funkční celek.