Masaryk vs. Klaus - ústavně-komparativní poznámka

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918, resp. během tzv. první republiky, platily na tehdejším území Československa dvě ústavy. První z nich, prozatímního charakteru, byla přijata zhruba po dvou týdnech od vzniku republiky, druhá, platící až do roku 1948, kdy ji nahradila Ústava 9. května, pak na konci února roku 1920 (po víkendovém „ústavním maratonu“ 29. února).

V únoru tohoto roku si Československo připomnělo devadesátileté výročí přijetí Ústavy z roku 1920[1]. Pohledem do v současné době platící Ústavy dospějeme k závěru, že ústavní dokument z roku 1920[2] a současná Ústava[3] mají v řadě aspektů podobné rysy, ne-li prakticky identickou právní úpravu.

Tento stručný článek si vedle samotné připomínky významného historického okamžiku klade za cíl provést základní komparaci postavení prvorepublikového prezidenta (do roku 1935 T. G. Masaryka[4] a posléze E. Beneše[5]) a současného prezidenta (V. Klause).

Hlavní pilíře prvorepublikové ústavy, která co do svých změn byla právním předpisem rigidním, tvořily moc zákonodárná (reprezentovaná Národním shromážděním republiky Československé[6] tvořeným, obdobně jako podle platné právní úpravy, poslaneckou sněmovnou a senátem[7], navíc však čtyřiadvacetičlenným výborem), výkonnou moc ve svých „rukách“ držela vláda a prezident, triádu mocí uzavírá soudní moc tvořená soustavou nezávislých soudů. Problematika lidských práv a svobod (práv a svobod, jakož i povinností občanských) je upravena přímo v prvorepublikové ústavě (v současné ústavě je materie shrnuta v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavy v širším slova smyslu – ústavního pořádku).

Vzorem pro úpravu postavení prezidenta republiky za tzv. první republiky se stala americká ústava (obdobně jako pro textaci preambule, která je s tou americkou prakticky identická), resp. ústava třetí francouzské republiky. Postavení prvorepublikového prezidenta však nikdy nedosáhlo intenzity prezidenta amerického[8] – úplnému převzetí americké koncepce bránily zejména vzpomínky na široké pravomoci habsburských panovníků.

Prezident republiky byl v prvorepublikové ústavě upraven v hlavě třetí, ustanovení § 56 a násl. Obdobně jako podle současné ústavy i za tzv. první republiky byl prezident volen nepřímo poslanci i senátory. Prvorepubliková ústava je co do úpravy procedury volby skromnější, než současná ústava. „Nevedla-li dvojí volba k cíli, koná se užší volba mezi těmi kandidáty, kteří obdrželi nejvíce hlasů. Zvolen je, kdo obdržel nejvíce hlasů.“ (ust. § 57 odst. 2 prvorepublikové ústavy). Oproti současné právní úpravě nepočítala, resp. nepředpokládala prvorepubliková ústava nezvolení prezidenta, neboť na případ nezvolení prezidenta přímou volbou Národním shromážděním pamatuje ustanovením o tom, že v takovém případě rozhoduje los (ust. § 57 odst. 2 prvorepublikové ústavy). V dalším prvorepubliková ústava odkazuje na provádějící zákon. Naopak v obou případech je funkce prezidenta republiky neslučitelná se členstvím v zákonodárném sboru.

Současná právní úprava má vyšší věkovou hranici pro kandidáta na prezidenta – 40 let. Prvorepubliková ústava se spokojila s věkovou hranicí 35 let, a to zásluhou Masaryka, neboť potenciálnímu nástupci (a kandidátovi na případného náměstka prezidenta, pro jehož volbu platí identická pravidla, jako pro prezidenta) – Edvardu Benešovi - bylo v roce 1920 necelých 36 let. Kandidát musí být v obou případech občanem Československé, resp. České republiky, tehdy volitelný do poslanecké sněmovny, dnes volitelný do senátu.