Nabízení a propagace zboží označeného ochrannou známkou třetí osoby

Na úvod je možné zopakovat, že absolutní kontrola vlastníka ochranné známky ve vztahu ke konkrétnímu zboží uvedenému na trh by byla velice nepraktická (byl by znemožněn další obchod s tímto zbožím), proto byl v této oblasti zaveden institut tzv. vyčerpání práv. Jeho legislativní vyjádření nalezneme primárně v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ochranných známkách, a to v následující podobě: „vlastník ochranné známky není oprávněn zakázat její užívání na výrobcích, které byly s touto ochrannou známkou uvedeny na trh v České republice tímto vlastníkem nebo s jeho souhlasem.“ Odst. 2 citovaného ustanovení pak rozšiřuje dosah vyčerpání práva na celý Evropský hospodářský prostor. Odst. 3 citovaného ustanovení pak obsahuje určitou věcnou limitaci institutu vyčerpání práv z ochranné známky: „ustanovení předchozích odstavců se nepoužije, pokud vlastník ochranné známky má oprávněné důvody zakázat pozdější obchodní využití výrobků, zejména pokud se stav, popřípadě povaha výrobků po jejich uvedení na trh změnily nebo zhoršily.“

Výše uvedená ustanovení však zakotvují pouze určité principy a není z nich zcela jednoznačné, jaká práva má další distributor zboží (prodejce) ve vztahu k prezentaci výrobků, u kterých došlo k vyčerpání práv. Z těchto důvodů byla tato otázka řešena několikráte před Evropským soudním dvorem.

Za nejdůležitější rozhodnutí v této oblasti je považován rozsudek ve věci Parfums Christian Dior SA a Parfums Christian Dior BV proti Evora BV z roku 1997. Z výroku tohoto rozhodnutí je možné citovat: „…pokud značkové zboží bylo uvedeno na trh Společenství vlastníkem značky nebo s jeho souhlasem, maloobchodník kromě toho, že má volnost k dalšímu prodeji tohoto zboží, má také volnost používat obchodní značku k získání pozornosti veřejnosti k další komercializaci tohoto zboží.“ Vlastník ochranné známky by tomuto jednání mohl bránit pouze v případě, že by vzhledem ke specifickým okolnostem případu bylo „prokázáno, že používání obchodní značky k tomuto účelu závažně poškozuje reputaci obchodní značky.“ „Například k takovéto škodě by mohlo dojít, pokud propagační leták distribuovaný maloobchodníkem se nestaral o to, aby zamezil uvedení obchodní značky v souvislosti, která může závažně snížit image, kterou vlastník obchodní značky úspěšně vytvořil kolem své značky.“

Souvisejícím rozhodnutím je pak Copad SA proti Christian Dior couture SA, Société industrielle lingerie (SIL), v rámci kterého došlo k potvrzení závěrů z výše zmiňovaného rozsudku, a to v následující podobě. Majitel ochranné známky se může dovolávat ustanovení čl. 7 odst. 2 směrnice „proti dalšímu prodeji těchto výrobků pouze v případě, kdy je prokázáno, že s ohledem na skutkové okolnosti daného případu vede takovýto další prodej k poškození dobrého jména dotyčné ochranné známky.“

Problematikou vyčerpání práv k ochranné známce ve vztahu ke kontextové reklamě a SEO optimalizaci se pak Evropský soudní dvůr zabýval v rozhodnutí Portakabin Ltd, Portakabin BV v. Primakabin BV. V rámci tohoto rozhodnutí je uvedeno, že „majitel ochranné známky není oprávněn zakázat inzerentovi, aby prostřednictvím označení, které je totožné s uvedenou ochrannou známkou nebo je jí podobné, které tento inzerent bez souhlasu uvedeného majitele vybral jakožto klíčové slovo v rámci služby optimalizace pro internetové vyhledávače, prováděl reklamu na další prodej zboží vyrobeného tímto majitelem a uvedeného na trh v Evropském hospodářském prostoru tímto majitelem nebo s jeho souhlasem, …“ I v tomto případě platí, že takováto inzerce nesmí být realizována způsobem poškozující dobré jméno dotyčné ochranné známky, přičemž takové poškození nelze dovodil samo o sobě ani z toho, že inzerent užívá ochrannou známku jiné osoby s doplněním takových výrazů, jako jsou „opotřebený“ nebo „použitý“.

Vzhledem k tomu, že česká regulace v této oblasti je provedením práva Evropské unie, měly by české orgány interpretovat předmětná ustanovení tzv. eurokonformním výkladem, to znamená i v souladu s výše zmiňovanou judikaturou Evropského soudního dvora. Tato judikatura tak může být určitým návodem pro praxi.