Několik poznámek k závaznosti soudní judikatury v českém právu

Český právní řád patří do tzv. kontinentálního právního systému, který je na rozdíl od angloamerického právního systému, charakteristický svou psanou formou. Soudní rozhodnutí v kontinentálním právním systému je aktem aplikace práva, kdy soudce konkrétní případ podřazuje pod obecnou právní normu.

Judikát se tak odlišuje od precedentu v angloamerickém právním systému common law, kde soudní rozhodnutí, které řeší případ dosud právními normami neupravený, má normativní (normotvorný) význam, a je tak obecně závazné pro další rozhodování v obdobných případech.

Precedens je tak na rozdíl od judikátu pramenem práva. V českém právním řádu judikáty tedy nemají na rozdíl od precedentů normotvornou povahu a neplatí, že by nižší soudy byly při svém rozhodování judikaturou vyšších soudů formálně vázány.

„Přestože je soudce podle ústavy ČR vázán pouze zákonem, s ohledem na požadavek právní jistoty, nepochybně platí (argument a minori ad maius), i vázanost požadavky plynoucími z ústavního pořádku, zejména maximy právního státu. Lze tedy důvodně tvrdit, že z postulátu vázanosti soudce zákonem nevyplývá (a contrario) bezvýhradně absence vázanosti soudní judikaturou. Vymezit však nutno míru této závaznosti, resp. podmínky, za nichž se odchýlení od převažující kontinuální a stabilizované soudní praxe nevymyká postulátům právního státu a nezasahuje takto do práva dotčených subjektů na spravedlivý proces“.

V souvislosti s výše uvedeným nelze opomenout § 14 odst. 3 zákona 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, který říká, že Nejvyšší soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení a v trestním řízení a na jejich základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu. Zákon nevylučuje ani možnost soudu se od svých ustálených rozhodnutí odchýlit. Stejně jako u Nejvyššího soudu konstruuje zákon i pro jurisdikční činnost Nejvyššího správního soudu obdobný mechanismus, jehož účelem je dosažení jednotného rozhodování ve správním soudnictví.

K opomenutí judikatury vyšších soudů nižšími soudy

I když v českém právním řádu judikatura soudů vyšších stupňů není pro soudy nižších stupňů formálně závazná, nelze ji jen tak opomíjet a dovodí-li soudy nižších stupňů aplikovatelnost judikatury vyšších soudů, musí se právním názorem vysloveným v této judikatuře řídit. Soudce rovněž zvažuje aplikovatelnost relevantní judikatury vyšších soudů se zřetelem na faktory, jako jsou právní principy, ekonomické a obdobné dopady judikatury, vývoj společenských podmínek, tj. ustálenost a platnost judikatury vzhledem k daným společenským a ústavněprávním podmínkám, příp. také může zvážit správnost interpretace práva obsaženého v judikatuře z jiných důvodů.