Subjektivní autorská práva k počítačovému programu – část 1.

V tomto příspěvku se pokusíme nastínit základní prvky subjektivních autorských práv k počítačovému programu a otázky s tímto související, jako např. otázky spoluautorství a kolektivního či souborného díla.

Autorství jedné osoby

Ustanovení § 5 odst. 1 autorského zákona stanoví, že „autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila“. Český právní řád tak explicitně vyjadřuje zásadu, že autorem počítačového programu nemůže být právnická osoba. Fyzická osoba – programátor je tedy na rozdíl od angloamerické koncepce autorského práva^[1] jediným originárním subjektem autorského práva k počítačovému programu. V oblasti kontinentálního práva je tak primárně kladen důraz na ochranu tvůrčí duševní činnosti a nikoliv na ochranu investic.^[2] S ohledem na skutečnost, že vytváření software je faktickou činností, není způsobilost k právním úkonům ze strany programátora nezbytná pro vznik jeho subjektivního autorského práva k vytvořenému počítačovému programu. Jak již bylo uvedeno výše, autor počítačového programu nemůže svými právními úkony ovlivnit skutečnost, že jím vytvořený počítačový program je chráněn autorským právem. Vytvoření počítačového programu není právním úkonem.^[3] Uvedené zásady se vztahují na všechny počítačové programy bez výjimky, bez ohledu na to, o jakou oblast počítačových programů se v konkrétním případě jedná.

Společná činnost více osob

Pokud je počítačový program zhotovován jediným programátorem, není otázka autorství k takovému počítačovému programu ve většině případů nijak komplikovaná či problematická. Případy, kdy se na vývoji počítačového programu podílí pouze jedna fyzická osoba, však nejsou v praxi zdaleka převažující. To lze tvrdit nejen v případech vývoje rozsáhlejších proprietárních počítačových programů, ale i v oblasti projektů free software a Open Source software. Jak již bylo uvedeno výše, komunitní způsob vývoje počítačových programů je jedním z ideových základů free software a Open Source software a také nezbytným předpokladem jejich úspěchu v praxi. V případech, kdy je počítačový program vyvíjen za účasti více programátorů, však mohou vznikat zajímavé právní otázky.^[4] Společná činnost více osob při vytváření počítačových programů pak může mít mnoho podob.

Spoluautorství

Jako první formu této společné činnosti je možné uvést spoluautorství, které je nutné připustit i u předmětů chráněných autorským právem na základě ustanovení § 2 odst. 2 autorského zákona.^[5] Autorský zákon ve svém ustanovení § 8 odst. 1 k institutu spoluautorství uvádí: „Právo autorské k dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů do doby dokončení díla jako dílo jediné (dílo spoluautorů), přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. Na újmu vzniku díla spoluautorů není, lze-li výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů do díla odlišit, pokud tyto nejsou způsobilé samostatného užití.“ Předmětné ustanovení je dále doplněno negativním vymezením uvedeném v ustanovení § 8 odst. 2 autorského zákona: „Spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku díla podnět.“ Jedním ze zákonných předpokladů pro to, aby se jednalo o počítačový program vytvořený ve spoluautorství, tedy je, že společná činnost více osob musí být vykonávána před dokončením počítačového programu (pro vznik spoluau­torství se však nevyžaduje, aby společná činnost byla zahrnuta také subjektivní stránkou).^[6][7] Dalším pojmovým znakem spoluautorství je, že výsledkem činnosti autorů musí být jediné dílo (v našem případě jediný počítačový program). V případě, že výsledkem činnosti autorů bude více autorských děl (počítačových programů), jež jsou způsobilá samostatného užití, mohlo by se jednat o spojení děl (viz níže). Skutečnost, zdali se jedná o jeden počítačový program vytvořený ve spoluautorství, nebo o spojení více počítačových programů již bude opět otázkou věcného statutu. Okolnost, zdali se jedná o počítačový program vytvořený ve spoluautorství či nikoliv, je samozřejmě velice důležitá pro otázku nakládání s počítačovým programem.

V oblasti počítačových programů však mohou být výše uvedené pojmové znaky příznačné pro spoluautorství poměrně těžko rozlišitelné. Při vývoji software se velice často předpokládá, že jeho vytváření bude dlouhodobou záležitostí s tím, že funkcionalita počítačového programu bude doplňována postupně v průběhu jeho existence a na základě zkušeností při jeho užívání v praxi (dynamický systém). I v oblasti free software a Open Source software je dlouhodobý vývoj počítačového programu často záměrem původních tvůrců. V mnoha případech tak lze jen velice těžko určit (rozhodný) okamžik, kdy je počítačový program dokončen. Jako určitý časový předěl při vývoji počítačového programu by mohl být považován okamžik jeho zveřejnění ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 autorského zákona s tím, že v oblasti free software většinou probíhá toto zveřejnění tak, že dojde k „vystavení“ (nahrání) jeho rozmnoženiny na internetový server. Proti označení tohoto okamžiku jako určitého časového předělu při vývoji software však hovoří skutečnost, že free softwarové počítačové programy jsou v praxi často zveřejňovány právě s vědomím toho, že se zatím jedná o nehotový produkt a že počítačový program bude dále upravován (např. tzv. testovací verze). Okamžik zveřejnění počítačového programu tak nelze v takovém případě ztotožňovat s dobou jeho dokončení. Důležitou otázku, kdy došlo k dokončení určitého počítačového programu, tak bude nutné posuzovat v každém konkrétním případě zvlášť s tím, že v některých případech zřejmě nebude možné tento okamžik ani jednoznačně stanovit.

Kolektivní dílo

Další forma společné činnosti více autorů — kolektivní dílo — je legislativně upravena v ustanovení § 59 odst. 1 autorského zákona: „Kolektivním dílem je dílo, na jehož tvorbě se podílí více autorů, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a uváděno na veřejnost pod jejím jménem, přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití.“ Aby se mohlo jednat o kolektivní dílo, musí být splněny všechny výše uvedené podmínky, zejména existence kolektivního díla jako díla jediného a tedy neschopnost samostatného užití jednotlivých příspěvků do tohoto díla (počítačového programu), přičemž odlišení kolektivního díla od jiných případů plurality autorů může být v praxi taktéž poměrně obtížné. Kolektivní dílo je pojmově dílem spoluautorským­.^[8][9]

S ohledem na zmiňované legislativní vymezení bude ne nepodstatná část komplexnějších proprietárních počítačových programů poskytovaných za úplatu kolektivním dílem (včetně složitějších sharewarových počítačových programů). V praxi vzniká tento software ve většině případů v rámci jedné společnosti s tím, že je vytvářen zaměstnanci této společnosti nebo externími programátory (tzv. model katedrála). Avšak v oblasti komunitního vývoje počítačových programů nebude ve většině případů splněn předpoklad kolektivního díla, že software musí být vyvářen z podnětu a pod vedením jedné osoby (i když taková situace není samozřejmě vyloučena). Podnět (a vedení) při vytváření počítačového programu by totiž měl mít právně relevantní podobu a nemůže se tak kupříkladu odbývat pouze v morální rovině či ve formě ekonomické podpory apod.^[10] Otázka výkonu majetkových autorských práv ke kolektivnímu dílu je zmiňována níže.

Zpracování díla

V souvislosti s právní úpravou počítačových programů v autorském zákoně je zajímavá i problematika dalšího případu činnosti více autorů, a to zpracování díla ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 autorského zákona. Tento odstavec stanoví, že „předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Tím není dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloženého díla.“ Předpokladem existence zpracování autorského díla (jedinečného díla ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 autorského zákona) je tedy okolnost, že tvůrčí zpracování taktéž splňuje podmínky stanovené v ustanovení § 2 odst. 1 autorského zákona. Vzhledem k těmto definičním znakům institutu zpracování díla může být otázkou, zdali lze o zpracování hovořit i v oblasti počítačových programů, neboť počítačový program nemusí splňovat podmínky stanovené v ustanovení § 2 odst. 1 autorského zákona. Zdali tedy lze podstatné změny počítačového programu spočívající například v „doprogramování“ nové funkcionality (nejedinečného) počítačového programu považovat za zpracování ve smyslu autorského zákona či nikoliv. Správné zodpovězení této otázky může mít samozřejmě významné praktické dopady na možnost nakládání s modifikovaným počítačovým programem. Konkrétně se tedy jedná o to, zdali provedením podstatných změn počítačového programu vznikne další osobě (programátorovi) subjektivní autorské právo k modifikované verzi počítačového programu či nikoliv. Provedením těchto změn samozřejmě není dotčeno autorské právo autora zpracovaného počítačového programu, což je explicitně (a do značné míry i nadbytečně) vyjádřeno v již zmiňované poslední větě ustanovení § 2 odst. 4 autorského zákona.

Dle našeho názoru je vhodné institut zpracování připustit i v oblasti počítačových programů.^[11] V teorii je zpracování zmiňováno v souvislosti s vytvořením počítačového programu na základě jeho analýzy.^[12] Pro připuštění institutu zpracování v oblasti počítačových programů pak hovoří také konkrétní praktické důvody. V praxi se můžeme nezřídka setkat se situacemi, kdy existující počítačový program je náležitě upraven a přizpůsoben pro využívání k odlišným účelům, než ke kterým sloužil původní počítačový program.^[13] Případně je původní počítačový program použit jako součást rozsáhlejšího software, přičemž výsledek takové činnosti nelze podřadit pod institut spoluautorského díla či souborného díla, nicméně nejedná se ani o spojení děl. Pokud se k autorskoprávní ochraně počítačového programu nevyžaduje jeho jedinečnost, není logické klást takový požadavek na jeho zpracování (ve formě jeho úprav). Výsledkem (zpracováním) činnosti autora by měla být alespoň část počítačového programu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 autorského zákona. V případě, že by tento předpoklad nebyl splněn, nemohlo by se jednat o zpracování, nýbrž o „pouhou“ změnu díla (počítačového programu). V praxi pak může být samozřejmě obtížné určit hranici mezi takovou změnou počítačového programu, na základě které nevzniknou autorská práva další osobě, a zpracováním počítačového programu, jenž tento důsledek má.^[14]

Souborné dílo

Jako další právní institut související se společnou činností více osob ve vztahu k autorským dílům lze zmínit institut díla souborného. Dle ustanovení § 2 odst. 5 autorského zákona je souborným dílem soubor nezávislých děl nebo jiných prvků, který způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu splňuje podmínky podle ustanovení § 2 odst. 1 autorského zákona. Ustanovení § 2 odst. 5 autorského zákona dále obsahuje demonstrativní výčet některých souborných děl, který však není pro oblast počítačových programů příliš ilustrativní. Jako souborné dílo jsou pak chráněny také databáze, které jsou způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem – viz ustanovení § 2 odst. 2 autorského zákona „databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, je dílem souborným.“ V souladu s právem Evropských společenství je způsob uspořádání databáze chráněn bez nutnosti splnit podmínku jedinečnosti takového uspořádání. Každá databáze vyhovující zákonným definičním znakům, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem, je totiž považována za dílo souborné. Ostatní databáze jsou pak chráněny ustanovením § 88 a násl. autorského zákona.^[15]

Právní úprava souborného díla může být zajímavá zejména v souvislosti s tzv. linuxovými distribucemi či jinými nejrůznějšími soubory počítačových programů vytvářenými v praxi (připojovanými k tištěným periodikům apod.). V konkrétních případech může být otázkou, zdali je autorskoprávně chráněn také tento soubor počítačových programů (jako celek), resp. tedy způsob jeho výběru nebo uspořádání obsahu, či zdali ochranu vztáhnout pouze na jednotlivé počítačové programy v tomto souboru obsažené. Zodpovězení komplikované otázky, zdali tzv. linuxová distribuce splňuje způsobem výběru počítačových programů a jiných komponent nebo uspořádáním svého obsahu podmínky podle ustanovení § 2 odst. 2 autorského zákona, je možné se do určité míry vyhnout odkazem na právní ochranu databází podle ustanovení § 88 a násl. autorského zákona (při vědomí odlišného charakteru jejich ochrany). Za předpokladu, že linuxová distribuce pořízena z nezávislých materiálů jím shromážděných (počítačových programů), bude její obsah nebo jeho podstatná část pravděpodobně chráněn zvláštním právem pořizovatele databáze proti neoprávněnému vytěžování nebo zužitkování třetí osobou.^[16]

V souvislosti s právní úpravou souborného díla je vhodné zmínit také institut spojení děl, který autorský zákon výslovně nevymezuje, nicméně na několika místech jej zmiňuje (viz ustanovení § 12 odst. 1, § 51, § 58 odst. 4 autorského zákona). Účelem spojení děl je jejich společné hospodářské využití.^[17] V oblasti software bude spojení děl poměrně častým jevem. Zejména se bude jednat o případy funkčního propojení dvou či více počítačových programů (např. operačního systému a aplikačních programů) či o spojení počítačového programu s jiným dílem, např. dílem výtvarným (webová aplikace a její grafické ztvárnění). Přestože může docházet ke společnému užití spojených děl, nevzniká spojením děl nové dílo a spojením děl také nejsou dotčena práva autorů spojených děl.

Změny díla

Jako poslední variantu participace více osob na jednom autorském díle lze stručně vzpomenout také právní otázky související se změnami autorského díla, v našem případě tedy otázky související se změnami počítačových programů. Na rozdíl od většiny autorských děl dochází v souvislosti s užíváním počítačových programů k neustálé potřebě jejich úprav, což je s ohledem na jejich primárně užitnou funkci zcela logické. Potřeba častých změn počítačových programů však stojí v opozici k zásadě nedotknutelnosti autorského díla vyjádřené v ustanoveních § 11 odst. 3 a § 51 autorského zákona. Právo na nedotknutelnost díla patří mezi výlučná osobnostní práva autora. Zásah do těchto práv je tak zásadně možný pouze se souhlasem autora. Tento souhlas pak nemá z právně teoretického pohledu povahu licence, nýbrž liberačního důvodu.^[18] Zásada nedotknutelnosti díla je i s ohledem na zmiňovanou užitnou funkci software v některých případech prolomena — např. možnost provádět změny počítačového programu ze strany oprávněného uživatele rozmnoženiny počítačového programu dle ustanovení § 66 odst. 1 autorského zákona (omezení práva autorského). Nicméně provádění změn počítačového programu na základě takového omezení práva autorského (podrobněji níže) je nutné odlišovat od možnosti upravovat jeho funkcionalitu.

Oprávnění měnit počítačový program (upravovat zdrojový kód počítačového programu) patří mezi základní ideje, na kterých je založena existence free software a Open Source software. V praxi se jedná zejména o opravy (včetně tzv. patches), aktualizace či drobná vylepšení počítačového programu, přičemž rozsah takovýchto změn nemusí být v konkrétním případě tak významný, aby znamenal vznik autorského práva osoby, která počítačový program takto upravila. Samozřejmě však nejsou vyloučeny ani případy rozsáhlých vylepšení (tzv. upgrades) počítačového programu, které již mohou mít na autorskoprávní otázku vliv (viz výše).

Článek byl původně publikován na servru root.cz

_____________________________________________________

[1]: Chaloupková H., Svobodová H., Holý P. — Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) a předpisy související. Komentář. 2. vydání. Praha, C.H. Beck, 2004. str. 64

[2]: Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 92

[3]: Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 23

[4]: Lawrence Rosen – Derivative Works, 2003 – http://www.linuxjournal.com/article/6366

[5]: Chaloupková H., Svobodová H., Holý P. — Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) a předpisy související. Komentář. 2. vydání. Praha, C.H. Beck, 2004. str. 68

[6]: Kříž Jan, Holcová Irena, Kordač Jiří, Křesťanová Veronika — Autorský zákon a předpisy souvisící — Komentář, 1. vydání — Linde Praha a.s., 2002, str. 67

[7]: odlišný názor viz Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 116

[8]: Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 570

[9]: Může se však jednat i o dílo souborné

[10]: Kříž Jan, Holcová Irena, Kordač Jiří, Křesťanová Veronika — Autorský zákon a předpisy souvisící — Komentář, 1. vydání — Linde Praha a.s., 2002, str. 163

[11]: shodně také Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 50

[12]: Kříž Jan, Holcová Irena, Kordač Jiří, Křesťanová Veronika — Autorský zákon a předpisy souvisící — Komentář, 1. vydání — Linde Praha a.s., 2002, str. 175

[13]: Andrew M. St. Laurent — „Understanding OPEN SOURCE & FREE SOFTWARE LICENSING”, 2004 O’Reilly Media, Inc. str. 5

[14]: Irena Holcová, Veronika Křesťanová, Jan Kříž, Jiří Mikeš, Vladimír Pítra, Senta Radvanová, Michaela Zuklínová – Občanské právo hmotné 3 — 4. aktualizované a doplněné vydání, ASPI, 2007 — str. 202

[15]: Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 41

[16]: UNESCO – e-Copyright Bulletin, October – December 2004 -Tthe european court of justice on the protection of databases – http://portal.unesco.org/…atabases.pdf

[17]: Telec Ivo, Tůma Pavel — Autorský zákon. Komentář. – 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 61

[18]: Tůma Pavel — Smluvní licence v autorském právu, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, str. 20