Úvod do právní ochrany počítačových programů – díl II. Vznik ochrany počítačového programu

V tomto díle se velice stručně zabýváme problematikou vzniku autorskoprávní ochrany počítačového programu. Otázky související se vznikem autorskoprávní ochrany budou zmiňovány v dalších dílech této série zejména v souvislosti s výkladem o autorství k počítačovému programu.

Dle ustanovení § 9 odst. 1 autorského zákona „Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.“ Okamžik vzniku díla je tedy shodný s okamžikem vzniku autorského práv k tomuto dílu (počítačovému programu).¹ Jak již bylo uvedeno výše, ochrana počítačových programů je v kontinentální právní kultuře založena na neformálním principu a k jejímu vzniku tak na rozdíl od některých jiných právních řádů není vyžadováno splnění žádných formálních požadavků. Předchozí autorský zákon ve svém ustanovení § 9 odst. 1 obsahoval demonstrativní výčet toho, co se rozumí vyjádřením v objektivně vnímatelné podobě: „Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno slovem, písmem, náčrtem, skicou nebo v jakékoli jiné vnímatelné podobě.“ Ve vztahu k počítačovým programům tedy nebyl tento příkladmý výčet příliš názorný. Ohledně otázky vzniku autorskoprávní ochrany počítačových programů neobsahuje autorský zákon speciální úpravu, a proto je i na tuto problematiku nutné aplikovat výše uvedené „obecné“ ustanovení § 9 odst. 1 autorského zákona.

Objektivní vnímatelnost jako předpoklad vzniku počítačového programu lze zřejmě chápat jako okamžik, kdy je možné objektivně vnímat zdrojový kód, resp. část zdrojového kódu či strojového kódu (byl-li v něm počítačový program originárně vyjádřen) počítačového programu, a nikoliv až okamžik, kdy je počítačový program již funkční.² Jiný výklad by musel nutně vést k nežádoucím výsledkům spočívajícím v nedostatečné ochraně jednotlivých vývojových stádií počítačového programu. Na otázku vzniku autorskoprávní ochrany počítačového programu pak nemůže mít vliv ani skutečnost, že zdrojový kód počítačového programu je srozumitelný pouze určitým subjektům.³ Důležitá je v tomto smyslu pouze způsobilost objektivní vnímatelnosti­.⁴ V této souvislosti je možné opět vzpomenout otázku, zdali vytvořením počítačového programu dojde také ke vzniku autorskoprávní ochrany přípravných koncepčních materiálů tohoto počítačového programu či zdali je tato skutečnost k otázce autorskoprávní ochrany přípravných koncepčních materiálů nerozhodná.

Na otázku vzniku autorskoprávní ochrany počítačového programu by logicky neměla mít vliv ani skutečnost, že případně došlo k vytvoření pouze části počítačového programu (části jeho zdrojového kódu)⁵ viz ustanovení § 2 odst. 3 autorského zákona: „Právo autorské se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav, pokud splňují podmínky podle odstavce 1 nebo podle odstavce 2 (jedná se o odkaz na ustanovení § 2 odst. 1 a 2 autorského zákona), jde-li o předměty práva autorského v něm uvedené.“ Explicitní ochrana části počítačového programu je zmiňována také v čl. 4 Směrnice o právní ochraně počítačových programů. Posouzení, zdali zhotovená část počítačového programu splňuje zákonné předpoklady pro poskytnutí autorskoprávní ochrany, je již opět otázkou věcného statutu.

V souvislosti s ustanovením § 2 odst. 3 (ve vztahu k ustanovení § 65 odst. 1 autorského zákona) je možné také poznamenat, že zřejmě nelze apriori vyloučit tzv. vnější autorskoprávní ochranu názvu počítačového programu splňujícího podmínky generální klauzule podle ustanovení § 2 odst. 1 autorského zákona, i když praktičtější bude v tomto případě samozřejmě spíše ochrana známkoprávní nebo ochrana podle ustanovení o nekalé soutěži. Právní ochrana počítačových programůde lege ferenda.