Změny v právní úpravě započtení pohledávek dle NOZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) přinesl mimo jiné i určité změny v právní úpravě podmínek započtení (kompenzace) pohledávek. Tímto příspěvkem bychom chtěli upozornit na některé z těchto rozdílů oproti staré úpravě. Ve druhé části tohoto článku se pak zaměříme na tematiku způsobilosti pohledávky k započtení. Pro účely tohoto článku se budeme nadále zabývat pouze jednostranným započtením, neboť právě tato varianta způsobuje v právní praxi nejvýznamnější problémy.

Požadavek splatnosti započítávaných pohledávek

Obecné podmínky započtení (mnohost, vzájemnost a stejnorodost pohledávek) zůstávají zachovány, nicméně první změnou je, že zákonodárce opustil koncept započitatelnosti v návaznosti na splatnost pohledávek, kterou stanovoval jak § 581 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „SOZ“) i § 358 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“).

Pohledávka, kterou osoba provádějící kompenzační jednání používá k započtení (dále také „aktivní pohledávka“) se nově dle § 1982 odst. 1 NOZ stává započitatelnou, jakmile vznikne právo požadovat její uspokojení. Nová formulace tak mírně modifikuje požadavek splatnosti, když věřitel by byl oprávněn v souladu s § 1958 odst. 2 NOZ požadovat plnění ihned, a splatnost nastane až bez zbytečného odkladu poté. Nicméně v návaznosti na § 1987 odst. 1 NOZ tato modifikace zřejmě bude postrádat významu, neboť aktivně lze započíst pouze pohledávky uplatnitelné před soudem, což nesplatné pohledávky nelze.

Pohledávka, proti které je započítáváno (dále také „pasivní pohledávka“) ale musí být pouze splnitelná. Od požadavku splatnosti pasivní pohledávky pro její započitatelnost bylo dříve již upuštěno judikaturou (např.: rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Odo 1134/2004, 4093/2007 nebo 28 Cdo 75/2009), nicméně nyní zákonodárce tento judikaturní závěr výslovně potvrdil. Výjimkou z tohoto pravidla je § 1985 NOZ, kdy banka (případně jiná finanční instituce) může provést započtení i přesto, že svůj závazek na výplatu peněžních prostředků z účtu nemůže splnit dříve, než o jejich výplatu druhá strana požádá.

Účinky započtení

Nová úprava navazuje na § 580 věta druhá SOZ, když započtením zanikají předmětné pohledávky s účinky ex tunc. Odlišný je však již okamžik, ke kterému tyto účinky nastávají, neboť pro starou úpravu byl rozhodující okamžik setkání pohledávek, tedy tradičně střet splatností. NOZ však účinky přisuzuje již k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (viz § 1982 odst. 2 věta druhá NOZ). Tento okamžik tedy pravidelně nastane dříve, než tomu bylo u staré úpravy. S ohledem na to, že započtením předmětné pohledávky zanikají včetně jejich příslušenství, dřívější účinky mohou mít významný vliv na úroky či na úroky z prodlení.

Pořadí započítávaných pohledávek

Dřívější judikaturní praxe striktně oddělovala započtení pohledávek od splnění závazků. Odmítala tedy analogické použití ustanovení § 330 ObchZ pro případy, kdy smluvní strany měly mezi sebou více závazků, a osoba činící kompenzační úkon neurčila, které pohledávky se započítávají, případně do jaké výše. Tyto kompenzační úkony v důsledku toho byly stiženy nicotností, neboť nebyly dostatečně určité. Zákonodárce tomuto zamezil ustanovením § 1982 odst. 2 věta první NOZ, když pro takové případy výslovně odkázal na příslušné ustanovení o splnění pohledávek, tedy § 1932 a 1933 NOZ.

Uvedené ustanovení je však dispozitivní a strana provádějící započtení může i při jednostranném jednání určit, které závazky se započítávají. To může vést k určitým problémům, pokud tato osoba započte svoji pohledávku na splacení úroků (případně úroků z prodlení) proti svému závazku vůči druhé straně na zaplacení jistiny. Započítávající osobě tak současně s jistinou jejího dluhu zanikne i veškeré příslušenství (tedy smluvní úroky a úroky z prodlení), avšak zánik závazku druhé strany na zaplacení úroků nemá žádný vliv na další existenci závazku splatit jistinu. Započítávající osoba se tímto může na úkor svého smluvního partnera obohatit. Samozřejmě vyvstává otázka rozporu takového jednání se zásadami poctivého obchodního styku nebo dobrými mravy, nicméně judikatura se pro takové případy dosud jednoznačně nevyjádřila.

Podmínky a doložky času

Další novinkou je ustanovení § 1983 NOZ, jež zavádí výslovný zákaz jakýchkoli časových doložek nebo podmínek (ať už rozvazovacích nebo odkládacích) v kompenzačním prohlášení. Otázkou je pak sankce za výskyt podmínky nebo časové doložky v samotném prohlášení. Komentář k NOZ[1] jednoznačně stanoví, že se jedná o sankci zdánlivosti v návaznosti na § 554 NOZ, nicméně někteří odborníci[2] jsou toho názoru, že sankcí bude relativní neplatnost pro rozpor se zákonem ve smyslu § 580 odst. 1 NOZ. V každém případě se sankce bude vztahovat na kompenzační prohlášení jako celek, nikoli pouze na příslušnou doložku či podmínku.

Solidární závazky

Určité změny přinesla nová úprava i pro započítávání solidárních závazků a pohledávek. Ustanovení § 1984 NOZ zejména omezuje výši, do které lze započítávat ať už v případě pasivní, tak aktivní solidarity. U pasivní solidarity, tedy pokud dlužník má společný závazek s dalšími spoludlužníky vůči jednomu věřiteli, může každý z dlužníků svoji vlastní pohledávku vůči věřiteli započíst neomezeně. Existuje však i možnost, že by započetl pohledávku, kterou má za věřitelem některý z jeho spoludlužníků. Takovou pohledávku by však mohl započíst pouze do výše podílu tohoto spoludlužníka na společném dluhu (rozdělení podílů na společném dluhu viz § 1872 – 1876 NOZ).

V případě aktivní solidarity, tedy že několik spoluvěřitelů má společnou pohledávku za jedním dlužníkem, může tento dlužník vůči kterémukoli ze spoluvěřitelů započíst pohledávku, kterou za ním má pouze do výše podílu tohoto spoluvěřitele na společné pohledávce (rozdělení podílů na společné pohledávce viz §1877 – 1878 NOZ). Roli může hrát ještě vykonání tzv. práva předstihu některým ze spoluvěřitelů ve smyslu § 1877, věta druhá NOZ, nicméně to už bychom příliš odbočili od tématu tohoto příspěvku.

Způsobilost pohledávky k započtení

Započitatelnost (kompenzabilitu) je třeba hodnotit jak z pohledu aktivní pohledávky (aktivní kompenzabilita), tak z pohledu pohledávky pasivní (pasivní kompenzabilita). Výše v tomto příspěvku jsme se již zmínili o základních podmínkách započitatelnosti a nyní se zaměříme na speciální podmínky započtení.

Aktivní kompenzabilita