Intraunijní investiční arbitráže jsou v rozporu s právem EU

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) vydal dne 6. března 2018 rozsudek ve věci Achmea proti Slovenské republice (C‑284/16), v němž rozhodl, že rozhodčí doložky obsažené v dohodách o ochraně investic uzavřených mezi členskými státy Evropské unie (tzv. intraunijní BIT) jsou neslučitelné s právem EU.

Pozadí sporů o intraunijní BIT

Problematika tzv. intraunijních dohod o ochraně investic (tj. dohod, které uzavřely členské státy EU mezi sebou) se stala předmětem širokého zájmu po velkém rozšíření EU v roce 2004, v rámci kterého se členy EU stalo mj. osm postkomunistických zemí střední a východní Evropy (k nimž v roce 2007 přibyly Rumunsko a Bulharsko). Tyto státy uzavíraly zejména v 90. letech v rámci přechodu na tržní hospodářství ve snaze přilákat zahraniční kapitál množství dvoustranných dohod o ochraně investic s vyspělými zeměmi, zejména s tehdejšími členskými státy EU. V další vlně pak uzavřely řadu BIT mezi sebou. Poté, co tyto státy vstoupily do EU, získaly uvedené dohody jakožto mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy intraunijní status. Záhy po vstupu nových členských států do EU v roce 2004 nabraly diskuse ohledně intraunijních BIT na intenzitě. V této době se poprvé vynořily otázky, zda jsou tyto dohody nadále vůbec platné, zda nejsou v rozporu s právem EU, a zda je jejich další existence vůbec žádoucí.

Je přitom příznačné, že otázka intraunijních BIT má kromě právní stránky významné přesahy politické. Intraunijní BIT sloužily jako základ mnoha investičních sporů, vedených téměř výlučně proti novým členským státům. V návaznosti na tento vývoj začaly některé z těchto států přehodnocovat výhodnost intraunijní právní ochrany investic. Mezi největší odpůrce těchto dohod dlouhodobě patří i Česká republika a Slovensko, které platnost a použitelnost intraunijních BIT zpochybňovaly v investičních sporech. V posledních letech se objevovaly zprávy o přehodnocování přístupu k intra-unijních BIT například i z Rumunska, Polska, Maďarska. Nejráznější postup zvolila Itálie, která v roce 2013 jednostranně vypověděla všechny své intra-unijní BIT. Naopak, velká část původních členských států si přeje tyto smlouvy, které chrání jejich investory, i nadále zachovat v platnosti. Specifickou pozici zastává Evropská komise, která je dlouhodobým kritikem pokračující existence těchto dohod. Dle názorů prezentovaných Komisí při různých příležitostech jsou tyto dohody inkompatibilní s právem EU a v intraunijních investičních sporech by nadále neměly být aplikovatelné.