Několik poznámek k akcesoritě smluvní pokuty

Ze systematického zařazení smluvní pokuty pod instrumenty zajišťující závazkový právní vztah lze usuzovat na závislost smluvní pokuty na závazkovém vztahu jí zajišťovaném.

Předně je třeba, aby v okamžiku, kdy subjekty učiní platnou dohodu o smluvní pokutě, byly splněny náležitosti týkající se zajišťované povinnosti. Smluvní pokutou lze zajistit povinnost smluvní, ale taktéž povinnost, kterou ukládá zákon, jelikož to sám zákon nezakazuje a co není zákonem zakázáno, je dovoleno. Obsah smlouvy se nesmí například vztahovat k plnění nemožného apod. Pakliže by věřitel podle české právní úpravy uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem by byl dovoz „modrého z nebe”, a dlužník nedostál plnění, jelikož je takové plnění nemožné, ujednání o smluvní pokutě by bylo platné, ale v návaznosti na plnění nemožného (nehledě na neplatnost takové kupní smlouvy dle ustanovení § 37 občanského zák.) by nemělo žádný právní význam.

Odborná literatura často dochází k závěru, že smluvní pokuta jako závazek vedlejší je charakteristická právě svou závislostí na existenci závazku hlavního, z čehož vyplývá absolutní neexistence závazku vedlejšího bez závazku hlavního.

V roce 1994 rozhodoval Krajský obchodní soud v Brně spor a ve svém rozhodnutí podepřel svůj právní názor, že smluvní pokuta jako majetková sankce samostatně neobstojí, když uvedl, že vzhledem k tomu, že na smlouvě 1/92 chybí podpis jednoho člena představenstva družstva, nebyla tato smlouva uzavřena. V důsledku toho je neplatné i ujednání v bodě IV. smlouvy a žalobci nemohlo vzniknout právo na zaplacení dohodnuté majetkové sankce. Soud tedy žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty, zamítnul.