Ochrana spotřebitele s přihlédnutím k ochraně před nekalými obchodními praktikami

Ochrana spotřebitele je jednou z nejdůležitějších oblastí, na kterou se zaměřuje evropská legislativa a která je následně zohledňována také národní legislativou členských států Evropské unie. Na území České republiky je ochrana spotřebitele upravena zejména zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění (dál jen „zákon o ochraně spotřebitele“).

Zákon o ochraně spotřebitele byl mnohokrát novelizován, a to i za účelem dosažení souladu české legislativy s právem Evropské unie, které je reprezentováno především Směrnicí Evropského parlamentu a rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům (dále jen „směrnice o nekalých praktikách“).

Právní úprava problematiky týkající se ochrany spotřebitele má za cíl zlepšit a posílit právní postavení spotřebitele na trhu, neboť spotřebitel je obecně považován za slabší subjekt na trhu. Konkrétní právní úprava ochrany spotřebitele by pak měla zajistit, že spotřebitel se bude moci nejen svobodně rozhodnout jaké služby, výrobky či jiná plnění nakoupí od podnikatelských subjektů na trhu, ale bude mít i možnost případně domoci se svých nároků v případě potíží vzniklých při koupi či následném užívání služeb, výrobků či jiných plnění. Mimo jiné se tomuto cíli věnuje úprava ochrany spotřebitele před nekalými obchodními praktikami, které jsou zakázané, a dále právní úprava kladoucí důraz na dostatečnou informovanost spotřebitele. V zákoně o ochraně spotřebitele jsou pak následně upraveny i další povinnosti podnikatelů ve vztahu ke spotřebitelům.

Nekalé obchodní praktiky

Zákon o ochraně spotřebitele rozumí spotřebitelem, ve shodě se směrnicí o nekalých praktikách, fyzickou osobu, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci výkonu svého povolání. Druhou stranou spotřebitelského vztahu je podnikatel, přičemž zákon o ochraně spotřebitele rozlišuje podnikatele podle toho, jakou má jejich činnost povahu, na prodávajícího, výrobce, dovozce a dodavatele.

Ochrana spotřebitele podle zákona o ochraně spotřebitele se pak vztahuje na nabízení a prodej výrobků a poskytování služeb, ke kterému dochází na území České republiky nebo v případě, kdy poskytované plnění souvisí s podnikatelskou činností provozovanou na území České republiky.

Zákon o ochraně spotřebitele v souladu se směrnicí o nekalých praktikách upravuje obecný zákaz nekalých praktik. Samotný pojem obchodní praktiky zákon o ochraně spotřebitele nedefinuje, v souladu se směrnicí o nekalých praktikách je však možné obchodní praktiku vymezit jako jednání, opomenutí, chování, nebo prohlášení, obchodní komunikaci včetně reklamy a uvedení na trh ze strany podnikatele, která přímo souvisí s propagací, prodejem nebo dodáním výrobků či služeb spotřebiteli. Zákon o ochraně spotřebitele pak uvádí, že obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Za nekalé obchodní praktiky jsou následně považovány klamavé a agresivní obchodní praktiky.