Odpovědnost za vady software a odpovědnost za škodu

V tomto příspěvku se budeme věnovat problematice odpovědnosti za vady software a odpovědnosti za škodu způsobenou v důsledku vad software, a to i přes skutečnost, že tato problematika je v licenčních podmínkách k volně šiřitelným počítačovým programům často výslovně upravována. Obsahem tohoto článku tak budou zejména právní otázky související s faktickými vadami počítačových programů.

Otázky odpovědnosti za vady software a odpovědnosti za škodu způsobenou vadným software je nutné považovat pro potřeby praxe za velice důležité, a to zejména ve vztahu k proprietárnímu software poskytovanému za úplatu. Přestože chyby software mohou v makroekonomickém měřítku způsobovat značné škody^[1], není tato problematika právní teorií ani praxí doposud příliš reflektována. Nelze vyloučit, že nedostatečný zájem o tyto otázky je způsoben také tím, že k prokazování existence vad software je ve většině případů potřeba specifických technických znalostí, přičemž prokázání existence vad software může být s ohledem na nutnou interoperabilitu počítačového programu s hardwarovým vybavením či jinými počítačovými programy velice obtížné. V souvislosti s odpovědností za vady počítačových programů je nutné vzít v úvahu také skutečnost, že zejména u složitějších počítačových programů nelze přes veškerou snahu objektivně dosáhnout jejich bezchybnosti, a to například i s ohledem na již zmiňované nezbytné propojení s dalším software třetích osob apod.

Praktickým problémem v této oblasti pak je okolnost, že licenční podmínky k volně šiřitelným počítačovým programům zpravidla vůbec neobsahují specifikaci počítačového programu (včetně jeho funkcionality), který je v konkrétním případě licencován. S ohledem na způsob používání licenčních podmínek v praxi je toto samozřejmě logické, nicméně smluvní ujednání mezi poskytovatelem a nabyvatelem tak ve většině případů vůbec výslovně nevymezuje vlastnosti (funkcionalitu) sekundárního předmětu právního vztahu.