Restituce původního církevního majetku - díl třetí

V závěrečné části série týkající se restitucí původního církevního majetku se budeme věnovat především aktuálním legislativním aktivitám a obsahu navrhovaného zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.

Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi

Jak bylo konstatováno v prvním díle této série, s vracením majetku odejmutého církvím a náboženským společnostem se počítalo již od počátku restitučních procesů. Z různých důvodů k přijetí obecného předpisu upravujícího vztahy k původnímu církevnímu majetku nedošlo a bylo přijato řešení dočasné, spočívající v navrácení alespoň části majetku na základě tzv. výčtových zákonů č. 298/1990 Sb. a 338/1991 Sb. a zároveň v dočasné blokaci ostatního církevního majetku na základě § 29 zákona o půdě pro účely pozdější restituce. Otázka dořešení církevních restitucí pak na dlouhá léta prakticky uvízla na mrtvém bodě, když obecná vůle k novým restitucím ve srovnáním s obdobím počátku 90. let 20. století výrazně poklesla a s novou naléhavostí se vynořila až s vydáním nálezu Ústavního soudu Pl. ÚS 9/07, kdy se nutnost konečného majetkového vypořádání mezi státem a církvemi stala zřejmou a nezpochybnitelnou. První konkrétní návrh zákona o majetkovém vyrovnání předložila vláda parlamentu v roce 2008; k přijetí tohoto návrhu ovšem nedošlo. Další pokus se odehrává právě v těchto dnech. 11. ledna 2012 vláda na svém zasedání schválila návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, jehož konečná podoba je výsledkem dohody mezi vládní komisí a představiteli církví. 19. ledna 2012 byl vládní návrh zákona předložen ke schválení Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.

Vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen návrh zákona) si klade za cíl nejen zmírnit následky majetkových křivd spáchaných bývalým režimem, ale i umožnit jejich ekonomickou nezávislost na státu prostřednictvím obnovení jejich materiální základny. Současný systém financování církví státem na základě zákona č. 218/1949 Sb. ve znění pozdějších změn, který Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 9/07 shledal jako jeden z důvodů protiústavnosti současného stavu, by měl být zrušen a postupně nahrazen režimem samofinancování církví.

Návrh zákona je postaven na koncepci tzv. kombinovaného majetkového vyrovnání, kdy část původního majetku církví se vydává a část se nevydává a v souvislosti s tím se církvím má poskytnout finanční kompenzace. Otázka finanční kompenzace a její výše je předmětem vášnivých politických sporů a právě na ní bude zřejmě stát další osud návrhu zákona. Z pohledu právní praxe bude ovšem jistě zajímavější spíše problematika naturální restituce a proto si níže přiblížíme, za jakých podmínek a jakým způsobem by měl být majetek vracen jeho původním církevním vlastníkům.