Subjektivní autorská práva k počítačovému programu – část 2.

V této části minisérie týkající se subjektivních autorských práv k počítačovým programům se budeme zabývat otázkami možného výkonu těchto práv, jejich postoupení a dále také povahou díla školního.

Právo výkonu majetkových autorských práv k počítačovým programům

Správná interpretace a aplikace právní úpravy zakotvující výkon majetkových autorských práv jinou osobou než autorem jsou nezbytné pro řešení otázky, který subjekt je v konkrétním případě oprávněn poskytovat licence k autorskému dílu (počítačovému programu).¹ Tento subjekt má totiž možnost rozhodovat o licenční politice ve vztahu k určitému počítačovému programu, a to včetně případného rozhodnutí distribuovat počítačový program za licenčních podmínek Open Source software či free software.² Z právního i praktického pohledu samozřejmě nejsou žádoucí případy, kdy by došlo ke zveřejnění zdrojového kódu počítačového programu (a k distribuci počítačového programu za licenčních podmínek Open Source software či free software) osobou, která k tomu nebyla oprávněna. Toto nelze vyloučit mimo jiné v situaci, kdy autor počítačového programu, aniž by o tom byl obeznámen, není oprávněn s počítačovým programem nakládat, neboť právo výkonu majetkových autorských práv přešlo na jinou osobu (nejčastěji zaměstnavatele nebo objednatele). I z těchto důvodů je problematika výkonu majetkových autorských práv důležitá též pro oblast svobodného software, neboť výše zmiňované jednání autora počítačového programu (či jiné osoby) by nutně muselo znamenat neplatnost takových úkonů, a to se všemi důsledky i pro další subjekty (nabyvatele licencí).

Autorský zákon obsahuje ve svém ustanovení § 58 právní úpravu tzv. zaměstnaneckého díla. Komplexnější pojednání o problematice zaměstnaneckého díla přesahuje rozsah této práce, nicméně pro názornost lze k této otázce zmínit následující. Dle ustanovení § 58 odst. 1 autorského zákona „není-li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem (zaměstnanecké dílo). Zaměstnavatel může právo výkonu podle tohoto odstavce postoupit třetí osobě pouze se svolením autora, ledaže se tak děje při prodeji podniku nebo jeho části.“ Právo výkonu majetkových autorských práv tedy může vykonávat i osoba odlišná od autora či jeho zaměstnavatele (v některých případech poměrně problematicky označováno jako zákonná quasilicence) za předpokladu, že dojde k postoupení tohoto práva výkonu (se svolením autora) nebo pokud dojde k prodeji podniku nebo jeho části.³ Dále k přechodu práva výkonu majetkových autorských práv na třetí osobu dochází také v případě kolektivního díla vytvářeného na objednávku (§ 59 odst. 2 autorského zákona) nebo v případě jakéhokoliv počítačového programu vytvořeného na objednávku (§ 58 odst. 7 autorského zákona).⁴ V obou těchto případech se totiž objednatel považuje za zaměstnavatele. Podle ustanovení § 58 odst. 10 autorského zákona doplněného novelou provedenou zákonem č. 216/2006 Sb. se úprava zaměstnaneckého díla použije obdobně i „pro díla vytvořená ke splnění povinností vyplývajících ze vztahu mezi společností a autorem, který je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem veřejné obchodní společnosti či komplementářem komanditní společnosti; obchodní společnost se v takovém případě považuje za zaměstnavatele. Předchozí věta se použije obdobně i u jiných právnických osob a autorů, kteří jsou jejich orgány či členy orgánů.“

Postoupení práva výkonu majetkových autorských práv