Úprava shody a rozporu s kupní smlouvou podle NOZ

V tomto článku se budeme stručně zabývat změnami v úpravě shody a rozporu s kupní smlouvou v novém občanském zákoníku (dále jen „NOZ“).

Co se týče právní úpravy shody s kupní smlouvou (nově označována jako jakost při převzetí), v zásadě se nemění a reflektuje dosavadní úpravu v ustanovení § 616 a násl. stávajícího občanského zákoníku. Regulace v této oblasti totiž vychází z článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 1999/44/ES, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží. Nová úprava v ustanovení § 2161 a násl. NOZ sice nemluví doslova o „shodě s kupní smlouvou“, významově je však úprava prakticky totožná. V obou úpravách prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady a že má při převzetí ujednané, popisované nebo očekávané vlastnosti, jakost, odpovídající množství, míru či hmotnost, odpovídá účelu použití atd. Taktéž obě úpravy stanoví vyvratitelnou domněnku, že věc byla vadná již při převzetí, pokud se vada projeví do 6 měsíců od převzetí.

Vypuštění legislativní zkratky zavedené v ustanovení § 616 odst. 3 stávajícího občanského zákoníku vedlo k intenzivní veřejné diskuzi, zda NOZ ruší dvouletou zákonnou záruku za vady zboží zakoupeného v obchodě či nikoliv. Podle dosavadní úpravy dle ustanovení § 619 odst. 1 stávajícího občanského zákoníku „… odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka).“ V ustanovení § 2100 odst. 1 NOZ je pak obecně stanoveno, že „právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později.“ a že „právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.“ Podle dosavadní úpravy tedy stačilo kupujícímu dokázat, že věc je v rozporu s kupní smlouvou. Naproti tomu dle nové úpravy bude muset kupující prokázat, že věc měla vadu již v okamžiku koupě, anebo že vada vznikla z důvodu porušení povinnosti prodávajícího, i když se projevila později. Z naší strany se spíše přikláníme k názoru, že institut zákonné záruky nebyl do nového občanského zákoníku převzat. Nicméně určitě bychom doporučovali obchodníkům v této oblasti opatrnost, neboť praktické dopady na každodenní praxi nebudou tak výrazné, jak by se mohlo na první pohled jevit. Navíc došlo k rozšíření záruky na ty případy, kdy je „na prodávané věci, na jejím obalu, v návodu připojenému k věci nebo v reklamě v souladu s jinými právními předpisy uvedena doba, po kterou lze věc použít…“ (§ 2165 odst. 2 nového občanského zákoníku). Taktéž se nemění možnost poskytnout zárukou smlouvou či jednostranným prohlášením prodávajícího (či jiné osoby).