Praktické projevy zásady iura novit curia v českém civilním soudním řízení

V tomto příspěvku se pokusíme nastínit, popsat a zamyslet se nad základními projevy a úlohou starořímské zásady iura novit curia v současném civilním soudním řízení. Úvodem si zde dovolíme předeslat, že cílem tohoto příspěvku není v žádném případě snaha o poučování soudcovské obce, ale právě naopak snaha o znovuotevření diskuse k některým otázkám, které se v praxi ukazují jako problematické či sporné.[1]

Zásada iura novit curia bývá v zásadě překládána jako „soud zná právo“ a je charakteristická zejména pro země kontinentální právní kultury[2] a tedy nepochybně i pro Českou republiku.[3] Nicméně názory na to, co všechno by soud v rámci své činnosti a z titulu své funkce měl znát, se mohou různit a v praxi se u jednotlivých soudů (a stran řízení) často různí.

Jaké tedy ve skutečnosti jsou povinnosti plynoucí soudům ze zásady iura novit curia? Z našeho pohledu je jako základní praktické projevy této zásady v civilním soudním řízení[4] možno vnímat následující dvě povinnosti soudů, při jejichž porušení může dojít ke zcela stěžejnímu a neoprávněnému zásahu do výsledku řízení:[5]

1. povinnost soudu provádět právní kvalifikaci na základě skutečností stranami vylíčených v řízení a na základě provedených důkazů (tedy v zásadě nalezení správné hypotézy právní normy, pod níž je možné přednesené skutečnosti podřadit); a

2. povinnost soudu znát právní předpisy (obsah práva) a tedy nepožadovat dokazování práva jako skutečnosti,[6] a to jak ve vztahu k právu České republiky tak ve vztahu k právu zahraničnímu, které je potřeba užít, bylo-li toto stanoveno příslušnou kolizní normou.

Dojde-li pak k jednání soudů v rozporu s výše uvedenými povinnostmi, pak dle našeho názoru, dochází k nedůvodnému přenášení povinností na konkrétní účastníky řízení, resp. k nedůvodnému poškození některé ze stran řízení. S ohledem na tento, z našeho pohledu nežádoucí, stav, se pokusíme v tomto příspěvku za přispění příslušné judikatury a právní argumentace potvrdit výše uvedené premisy a svojí troškou se tak pokusit zlepšit procesní postavení stran v civilním soudním řízení.

Povinnost soudu provádět právní kvalifikaci