Specifika venkovní a pouliční reklamy


Klíčová slova článku právní aspekty, reklama, veknovní reklama Datum vytvoření článku 22.11.2010 Kdy naposledy čteno 18.12.2024 09:30
Mgr. Petr Kůta Mgr. Petr Kůta

KMVS advokátní kancelář, s.r.o.
Hellichova 1
11000 Praha
http://www.kmvs.cz

Tak jako má svá specifika reklama šířená v televizním či rozhlasovém vysílání nebo reklama šířená e-mailem, lze vysledovat určitá zvláštní omezení i pro reklamu venkovní, do které pro účely tohoto článku zahrnuji i reklamu „pouliční“. Z hlediska obsahu venkovní reklamy lze říci, že na ni dopadají v obecné rovině v zásadě stejné právní přepisy jako na reklamu šířenou jinými komunikačními prostředky.

Základní normou je zde zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, který stanoví obecné požadavky na jakýkoli druh reklamy a ze kterého se dozvíme, že reklama nesmí být zejména klamavá, nesmí být v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu. Reklama rovněž nesmí napadat politické přesvědčení či podporovat chování poškozující zdraví nebo ohrožující bezpečnost osob nebo majetku, jakož i jednání poškozující zájmy na ochranu životního prostředí.

Specifikem venkovní reklamy je to, že na rozdíl od některých dalších komunikačních nástrojů, je většinou přístupná neomezenému okruhu osob a z tohoto důvodu musí být zvlášť kladeny požadavky na to, aby se nedostala např. do rozporu s těmi ustanoveními zákona o regulaci reklamy, která chrání osoby mladší 18-ti let. Nepochybně může být daleko „odvážněji“ zpracována reklamní kampaň na určitý produkt v časopisech určených pro pány nebo v directmailu adresovaného předem určené skupině adresátů, u kterých známe jejich věk a naopak „přísnější“ požadavky (např. forma zobrazování různých erotických motivů, atd.) musí z hlediska obsahu splnit billboard na Karlově náměstí. Stejně tak není možné na billboardu či polepu laviček komunikovat např. tabákové výrobky, pro které platí jedna z nejpřísnějších právních regulací.

Co se týče umístění reklamních zařízení, tak je třeba respektovat zejména zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který přesně stanoví podmínky umísťování reklamních zařízení v blízkosti silnic, a který částečně omezuje i obsah těchto nosičů, na kterých nesmí být, jsou-li reklamní zařízení v tzv. silničních ochranných pásmech (tj. v zákonem stanovené okolní vzdálenosti od silnic), zobrazeny prvky, které by mohly být zaměnitelné s dopravními značkami nebo s dopravními zařízeními nebo by mohly oslnit uživatele dotčené pozemní komunikace nebo jinak narušit provoz na pozemních komunikacích. Pozemní komunikace v místě, kde je, umístěno reklamní zařízení, musí být vybavena na náklad vlastníka reklamního zařízení svodidly nebo jinak zabezpečena proti možnému střetu vozidel s konstrukcí reklamního zařízení. Umístění a provozování reklamního zařízení povoluje příslušný silniční správní úřad nejdéle na dobu pěti let. Podmínky stanovené v povolení musí trvat po celou dobu platnosti povolení. Zánik některé z podmínek je povinen vlastník reklamního zařízení oznámit do 30 dnů příslušnému silničnímu správnímu úřadu, který povolení odejme.

S venkovní reklamou úzce souvisí i předpisy některých obcí, které si sami mohou vyhláškami regulovat např. rozdávání reklamních materiálů na veřejných prostranstvích. Za zmínku zde určitě stojí nařízení č. 26/2005 Sb., hl.m. Prahy, které zavedlo zákaz tzv. „pouliční reklamy“. Uvedené nařízení prošlo dvěma změnami, přičemž ta první byla provedena nařízením č. 9/2007 a druhá změna nařízením č. 10/2010, které je účinné od 1.11. 2010. Zákaz pouliční reklamy platil do 1.11. 2010 na veřejně přístupných místech na území Pražské památkové rezervace a po účinnosti novely se dále rozšířil i na přilehlé území ohraničené východní frontou domů Legerovy ulice. Zákaz platí nepřetržitě (24 hodin denně, 365 dní v roce) a dle aktuálního znění se týká těchto komunikačních médií:

  • letáky, navštívenky a vizitky šířené vůči neznámému adresátovi,
  • plakáty, kromě těch, které jsou na základě smlouvy uzavřené s hlavním městem Prahou umístěny na městském mobiliáři, a dále tabule, tyče, pulty, či jiné konstrukce a zařízení, ať pohybující se, nesené, opřené či zavěšené, včetně jejich osvětlení, upoutané balóny nebo jiné tvary a plovoucí předměty,
  • dodatečné konstrukce na dopravních prostředcích prezentující reklamu jakýmkoli způsobem,
  • zařízení šířící reklamu zvukem či obrazem, s výjimkou rozhlasového a televizního vysílání,
  • dopravní prostředky, umístěné na veřejně přístupném místě za účelem šíření reklamy nebo dopravní prostředky, u nichž je hlavním účelem jízdy šíření reklamy,
  • reklamní periodický tisk,
  • převěsy a plachty z jakéhokoliv materiálu upevněné či zavěšené na stavbách, kromě těch, které jsou umístěny pouzena stavebním lešení stojícím na přiléhající pozemní komunikaci po dobu provádění stavebních prací,
  • převěsy a plachty z jakéhokoliv materiálu upevněné či zavěšené na sochách a stromech.

Veřejně přístupným místem v rámci území Pražské památkové rezervace se rozumí jakýkoli veřejně přístupný prostor bez ohledu na vlastníka těchto prostor. Veřejně přístupným místem ovšem nejsou tzv. provozovny (tj. obchody, restaurace, kina, obchodní centra apod.).

Uvedené zákazy šíření reklamy se nevztahují na charitativní akce, prezentace politických stran, akce konané v souladu s tzv. shromažďovacím zákonem, na akce spolupořádané hlavním městem Prahou nebo některou z městských částí, na akce konané na základě předchozí smlouvy uzavřené mezi pořadatelem takové akce a hlavním městem Prahou nebo městskou částí.

Na dodržování uvedeného předpisu dohlíží pracovníci živnostenského odboru Magistrátu hl. m. Prahy a také strážníci Městské policie hl. m. Prahy.