Základní možnosti ochrany dobrého jména právnických osob

Právo na ochranu dobré pověsti právnické osoby je právem osobním a ze své přirozené povahy není možno jej jednoznačně ocenit penězi. Soudy tedy při posuzování případů, kdy je požadována náprava neoprávněného zásahu do dobré pověsti právnické osoby musí vycházet z hodnotících hledisek, upravených hmotným právem. Co do možnosti uložení sankce přiměřeného zadostiučinění pak tedy zejména z ust. § 19b odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „OZ“), které stanoví, žepři neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v penězích, přičemž odst. 3 téhož ustanovení pak stanoví, že odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby.

Ochrana dobré pověsti právnické osoby je tedy obecně spojena s občanským zákoníkem, který taxativně upravuje žalobní nároky k ochraně narušených práv, a to:

·zdržení se neoprávněných zásahů – zápůrčí žaloba

·odstranění závadného stavu – restituční žaloba

·přiměřené zadostiučinění, které může být požadováno (morálně, peněžně, kombinace morální a peněžní)

K uplatnění práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby je aktivně legitimována ta právnická osoba do jejíž dobré pověsti bylo zasaženo.

U osob právnických platí všeobecně ochrana dobré pověsti podle občanského zákoníku jak bylo uvedeno výše, a to i tehdy, jde-li o „goodwill”[1] právnické osoby s právním postavením podnikatele. Dojde-li ovšem k ohrožení nebo porušení dobré pověsti právnické osoby v hospodářské soutěži, uplatní se ochrana před nekalým soutěžním jednáním podle generální klausule zakázaného nekalého soutěžního jednání podle obchodního zákoníku popsaném níže.[2]

Prokazování zásahu do dobré pověsti

V souladu s obecně uznávanou presumpcí poctivosti jednání subjektů práva se rovněž předpokládá, že právnická osoba má dobrou pověst do té doby, dokud není proveden úspěšně důkaz opaku. Při posuzování neoprávněnosti zásahu do dobré pověsti právnické osoby, se tedy vychází z vyvratitelné právní domněnky, že právnická osoba požívá dobré pověsti a tvrdí-li strana ve sporu něco jiného, musí tuto skutečnost prokázat. Dobrá pověst právnické osoby má - podobně jako název právnické osoby - povahu osobního práva, které je nezcizitelné[3]. Současně je však třeba přihlížet k tomu, že dobrou pověst právnické osoby je nezbytné v konkrétním případě hodnotit podle jejího chování v obchodních vztazích. Pokud konkrétní subjekt neplní své závazky řádně a včas, popř. pouze výjimečně dostojí svým povinnostem, nelze dospět k závěru, že by tento subjekt požíval dobré pověsti. Z uvedeného je patrné, že dobrá pověst konkrétní právnické osoby je především vytvářena na základě zkušeností, které s touto právnickou osobou mají její obchodní partneři, zákazníci či jiné subjekty, kteří s ní přichází do kontaktu.[4]

Zásah do dobré pověsti pravdivou informací