Pravomoc ESD rozhodovat jako rozhodčí soud

V rozsudku Soudního dvora ze dne 17. března 2005 ve věci Komise Evropských společenství proti AMI Semiconductor Belgium BVBA a dalším, věc C-294/02 (dále jen „Rozsudek ESD“)[1], v němž byl ze strany ESD podáván výklad čl. 181 SEHS (nynější článek 238 SES) a Nařízení (ES) č. 1346/2000, čl. 181 SES, článků 4, 16, 17 a 40 nařízení (ES) č. 1346/2000 a čl. 42 JŘSD, dospěl ESD k těmto závěrům:

1. Z použití výrazů ‚Soudní dvůr‘ ve Smlouvě vyplývá, že toto označení se nevztahuje na jeden či druhý soud Společenství, ale na orgán Společenství, který zahrnuje Soudní dvůr a Soud. V důsledku toho musí být odkaz na ‚Soudní dvůr‘ učiněný v článku 238 SES chápán tak, že se týká tohoto orgánu, a tedy tento orgán musí být uveden ve smlouvě k tomu, aby mohla být přiznána pravomoc jednomu nebo druhému soudu Společenství.

2. Smlouva nestanoví žádné zvláštní znění rozhodčí doložky. Za těchto okolností je třeba jakékoliv ustanovení, které uvádí, že smluvní strany mají v úmyslu pro své případné spory odejmout pravomoc vnitrostátních soudů a stanovit pravomoc soudů Společenství, považovat za dostatečné k tomu, aby byla podle článku 238 SES založena pravomoc posledně uvedených. Určení Soudu toto kritérium jasně splňuje, aniž by bylo nezbytné vykládat dotyčnou doložku ve světle práva, které je pro smlouvu rozhodné.

3. Skutečnost, že se strany snažily chybně určit konkrétní soud v rámci orgánu ‚Soudního dvora‘, který bude pověřen rozhodováním jejich sporů, a rozhodčí doložka v důsledku toho pozbývá částečně účinnost, není na překážku úmyslu, který strany jasně vyjádřily, odejmout pro své případné spory pravomoc vnitrostátních soudů a stanovit pravomoc soudů Společenství.

Odůvodnění